Je to už hodně dlouho, co jsme si mohli stavět městečka v SimCity. Všechny fanoušky tak potěšilo, když se dozvěděli tu hezkou novinu, že se objeví další díl. Bohužel nikdo v EA, ani ve studiu Maxis nepřemýšlel, a tak se rozhodli pro tu nejhorší možnou ochranu – neustálé připojení k internetu. Neberte mě zle, hra je podle všeho povedená, jako díly před ní, ale tato ochrana způsobila to nejhorší, co se nově vydané hře může stát – většina hráčů si ji nemohla po zakoupení zahrát. To, že si lidi stěžují, je samozřejmost, protože utratili peníze za něco, co nefunguje a kde je malá šance na připojení.
Situace kolem hry zašla tak daleko, že prodejní web Amazon přestal nabízet digitální verzi hry. Sice to bylo jen na chvíli, ale i tak to byl zajímavý tah. Hře některé weby snížili dokonce hodnocení, což je pochopitelné, jelikož pro odlehčení vytížených serverů se ze hry na nějakou dobu odstranili nedůležité herní systémy a služby. Nefungují tak žebříčky, achievementy, či nejvyšší herní rychlost, označená Cheetah. Snížení hodnocení se zdá férové i hlavní šéfové Maxisu, Lucy Bradshawové. Doslova napsala: „Rády bych řekla, že není férové, aby hodnocení hry ovlivnily problémy se servery. Jenže ono to férové je. SimCity je online hra a jak kritici, tak hráči, mají právo na očekávání plynulého hraní od začátku do konce.“ Tohle je možná hezké gesto, ale co už není vůbec hezkým gestem, je fakt, že pokud jste si hru zakoupili přes Origin, nedostanete své peníze zpět. Dokonce nemáte nárok ani na výměnu za jinou hru. Stejně jako server Destructoid, i já si myslím, že by hráči měli mít nárok na vrácení peněz, pokud se hra nedá hrát, či pokud v ní po vydání začnou vypínat některé funkce. Pokud se totiž chtějí firmy zbavit fyzických medií a přejít na digitální prodej her, pak by měli mít hráči stejná práva, jaká měli dřív.
V současné době je situace kolem SimCity o poznání lepší, ale stále to není ono. I když se údajně snížili problémy se servery o 92%, stejně se musíme ptát, proč se to stalo. Je jasné, že problém je v nedostatku serverů, proto jich několik přibylo. Ale otázkou je, proč proboha nikdo v EA nepřemýšlel dřív. Stejná situace už tu byla, když se objevilo Diablo 3, takže se přece jen mohli poučit z chyb Blizzardu. Chce to přemýšlet dopředu a dvakrát více přemýšlení chtějí hry, které mají stupidní online ochranu. Čímž se dostáváme k tomu, na co nám ochrana her vůbec je. A asi se budete divit.
Ano, pirátství je trnem v oku každé společnosti, co se snaží vytřískat ze svých her co nejvíce peněz, ovšem sami si neuvědomují, že je to boj s větrnými mlýny. Do vývoje ochran se cpou neuvěřitelně velké sumy peněz, které ale vlastně tyto firmy vyhazují z okna. Důvod je jasný. Každá ochrana se dá prolomit, dříve nebo později, ale velké továrny na hry to stále asi nepochopily. Ochrana tak ztrácí svůj smysl, protože vždycky ji někdo pokoří a poslední dobou to netrvá ani moc dlouho. Jediná firma, která má jednu z nejtvrdších ochran, je UbiSoft, a i ty jejich výdobytky dostávají co proto. Ano, vytvořit crack na hry od UbiSoftu trvá třeba i rok, nebo dva, po vydání, ale pořád to jde. Prostě to nemá smysl, jelikož peníze, vynaložené na tvorbu ochrany, mizí v kanále v ten moment, kdy tuto ochranu překoná nějaký šikula. Proto si myslím, že místo online ochran a jiných nesmyslů existují pouze dvě řešení. Tím prvním je samozřejmě přestat cpát do her ochrany, ale to se nikdy nestane. Sice by se tím ušetřily ty peníze, které firmy nedostanou kvůli pirátům, ale do světa byznysu nepatří logika. Druhou možností je přejít zpátky k opisování slov či kódů. Ti starší z vás si na to jistě pamatují. Ke hře jste dostali knížečku či dekódovací kartu, a aby ji bylo možné hrát, museli jste opsat slovo, čísla nebo nějaké znaky. Pokud by se tato stará „technologie“ obnovila, myslím, že by byla pro hráče lepším řešením, než nutnost být stále online.
Nikdo si ani neuvědomuje, jak velký problém je hra, vyžadující neustálé připojení k internetu. Amerika, a jiné vyspělejší země, mají pokrytí internetem snad všude, takže je jim to jedno, ale tady se ukazuje sobeckost. Státy, jako je třeba ten náš, nemají internet zadarmo všude, takže jste odkázáni na hraní pouze ve chvílích, kdy připojení máte k dispozici. A to je upírání práv hráčů. Když si koupím hru za 1300 Kč, tak očekávám, že ji budu moct hrát, kdy se mi zachce a je to vlastně i logické. Jenže když si dnes koupíte hru, nekoupili jste si ji, ale právo na to, ji hrát, a to je vše. Hra, ať už jakákoliv, je tak stále majetkem firmy, která ji vyrobila či distribuovala. A hádejte, jaký efekt to přináší. Ano, více pirátství, protože lidi, aby si mohly hru zahrát kdykoliv podle svého uvážení, musejí stáhnout crack, aby to bylo možné, čímž ale porušují právo. Nebudu vás dále zdržovat, protože toto téma by se dalo probírat strašně dlouho, ale zkuste se nad tímto problémem zamyslet. A pokud máte jiný názor, nebojte se o něj s námi podělit v komentářích.
Napsat komentář