Oči zaujatě pozorují nezkrotnou oblohu vyzdobenou tisíci hvězdami. Jedna z nich padá a Indy si přeje být navždy mladý. Může se mu vyplnit taková představa? Povadlá kůže, viditelné žíly na zjizvených rukách a šediny ve vlasech. „Není mi dvacet, co bych mohl očekávat za zázrak?“ Prohnalo se mu hlavou. Zapískáním přivolal svého koně Jarma a přesunuli se o kus dál. Uvázal jej na jeden z kaktusů a posbíral pár větví z okolí. Vyskládal je na hromádku a usadil se na jeden z kamenů. Vytáhnu sirku a škrtnul ji o klobouk. Zlomila se v půli. „Co to?“ Zkusil to znova a nyní již stvořil plamen. Dřevo nenasytně polykalo oheň a spokojeně praskalo. Harmonika přejela rty, které lemovaly strniště na tvářích. Melodie, která uspala Jarmu opodál a přinesla novou vzpomínku. „Ervine, co mi můžete sdělit o sektě, která se zmocnila sošky náčelníka Grula?“ Indy ho tím zastavil během chůze rýžovým polem. Stál na místě a prsty si hladil svou kulatou bradu. Zdál se být zamyšlený a vzápětí sáhl do kapsy pro poznámky. Začal do nich psát a povídá. „Podle místních pověr se jedná o sektu, která pochází z nehostinných močálů na sever od Zitopu.“ zavřel deník a schoval jej. „Vydat se na to místo by nás mohlo set sakra mrzet. Uvědomuješ si to Jonesi?“ Ten vytáhl bič a srazil s ním kokos z palmy stojící přímo nad Ervinem. Málem mu spadl na hlavu a dost ho tím vylekal. „Sakra, Jonesi na tyhle vtípky vážně nemám čas.“ Skoro jej propálil svým uhrančivým pohledem. Indy měl úsměv na tváři a pronesl: „Promiňte mi. Nechám vám za to kousek z kokosu.“ Plántáž plná slaměných klobouků které byly zahleděné směrem dolů. Celé dny na polích tu dřeli místní osadníci. Mezi nimiž procházela skupinka badatelů v čele s vytrvalých Tiosem.
Pár metrů za nimi šla Marie a Indy se rozhodl, že na ní počká. Než kolem něj prošla, tak už vyjídal vnitřek kokosu. „Jak se ti jej podařilo, tak rychle otevřít?“ Koukala na něj překvapeně a začala se smát. „Taky máš nějaká tajemství?“ Začervenala se. „Asi ano.“ Indy kolem ní chodil v kruhu a pojídal kokos. „Co může, takto pohledná dívka skrývat?“ Odmlčela se a koukala na druhou stanu plantáže. „Tomu bys nerozuměl a vůbec neměli bychom se podívat na Ervina? Vypadá to, že upadl.“ Měla pravdu. Z křoví vyčnívali nohy a Tios ukazoval prstem na místo a pronesl: „On jít hned za mnou. Po vejrech se dívat a skočit do keře.“ Indy otočil oči v sloup a Marie volá. „Erve, jsi v pořádku?“ Bez odpovědi. Rozhodli se jej vytáhnout z křoví. Každý tahal za jednu nohu a Tios prohlásil, že asi zakopnul o kámen. Ležel obličejem k zemi a když jej otočili, tak si všimli malé šipky zaražené v jeho ramenu. Na ní byl připevněn vzkaz.
„Víme o vašem plánu o zmocnění sošku Grula. Vraťte se zpět a dál nepokračujte nebo příště čekejte místo uspávací šipky, šipku otřenou o kůži Pralesničky azurové.“
Napsat komentář