Indiana Jones Povídka: Soška – 1.část
Indiana Jones má dovolenou. Zapomněl, kdy ji naposledy měl a tak odjel na svém koni bez příprav a cíle. Na kraji útesu se oddává pohledu na nekončící horizont rozlehlého kaňonu. Tmavě oranžově rudý západ slunce se zvolna ztrácí za obzor. Táhlé mraky majestátně plují vzduchem ve kterém vládne svobodný vítr. Ten, který vám zchladí rozpálenou tvář a ten, jenž otevírá vzpomínky. Pohledem dolů na volně tekoucí řeku si uvědomil, že podobným místem procházel. Mladý a nezkušený. Touha po dobrodružství ho vedla kupředu. Hledal, čím by mohl uhasit tu žízeň. Měl poklidný život. Pročítal knihy a studoval historii, které propadnul tak, že jí i vyučoval. Zajímal se o pověsti a ztracené předměty historické hodnoty. Nedařilo se najít něco, co by ho zaujalo z hlediska možnosti dobrodružství. Vůle byla silnější, než okolnosti a prvotní nezdary v hledání. Časem pomalu přestával věřit tomu, že jej čeká něco zajímavějšího, než vykládání látky znuděným studentům. Jednoho dne z čista jasna přišel zlom a našel zajímavé skutečnosti o existenci sošky Aztéckého náčelníka Grula. Nešlu mu to dostat z hlavy i přes nebezpečné okolnosti, které s ní jsou spjaty.
Kmen, který ji bedlivě střežil byl vyvražděn neznámým společenstvím. Od té doby jakoby zmizela z povrchu světa. Vyrazil na cestu a po nějaké době se připojil k badatelské skupině. Usoudil, že poznat nové lidi mu mohlo přinést cenné zkušenosti. Marie Krinstonová, která se snažila o záchranu ohrožených druhů fauny a flóry. Mladá a velmi pohledná. Mezi nimi to viditelně jiskřilo a Indy mýval rozpory v tom, aby si udržoval si profesionální odstup a nezamiloval se. Pak se poznal s cestovatelem a biologem Ervinem Boartisem. Indyho si brzy oblíbil a vedli spolu sáhodlouhé diskuze. Razil si cestu pomocí vlastních teorií a bez svých poznámek neudělal ani krok. Posledního člena představoval Tios. Lovec, kterého Ervin dostal z otroctví. Dozvěděl o jeho aztéckém původu a shledal tuto skutečnost jako užitečnou. Dobře stopovat a vyznat se v oblasti bylo jeho specialitou. Chodil vpředu skupiny a dával dobrý pozor. Vyhýbal se nebezpečím ve formě pastí a ochránil členy před jistou smrtí. Lovecký instinkt pomáhal zajistil potravu a hladovění téměř neznali. Indy sundal klobouk a oprášil jej. Odvrátil se od vzpomínky a pohlédl do dáli. Slunce se vytrácelo z obzoru a spolu s ním i denní světlo. Vítr polevil a nechal mraky odpočívat. Den předal žezlo noci a rozloučili se. Temná dáma z říše stínů ohlásila svůj příchod. Navodila tmu a přinesla ochlazení. Pozorovala z vrchu Indyho a přišel jí osamělý. Prošla se dlouhou chodbou říše stínů. Na jejím konci vynikala truhla zdobená zlatem a drahými kameny. Měla důležité poslání a zhotovili ji z půlnočního modrého křišťálu. Temná dáma otevírá truhla a sahá pro hrst svítícího prachu. Noční oblohu vyzdobily čarokrásné hvězdy.
Napsat komentář