..Úvod k Doorways

Pokud se zeptáte lidí co znáte, jestli znají episodickou sérii Doorways, tak se nejspíš setkáte se zápornou odpovědí. Není se čemu divit, protože hry balancují mezi seriózní hrou a indie tvorbou, která se opírá o early access systém na Steamu a nevýraznou propagací .Po dohledání her vyrobených studiem Saibot Studios jsem pochopil proč tomu, tak vlastně je. Důvod není složitý a jednoduše řečeno usuzuji, že se jedná o fakt, který představuje počet vydaných her. Kromě této série bohužel nemají žádné další hry a tak začínají takzvaně od píky. Poslední třetí část se dostala na Steam 20. srpna a od té doby je s podivem stále v Early Accessu.  19. března 2016 oslavila série 5 let existence. Jak je na tom samotná poslední část?

..Otevíráme cesty

Hlavní postavu představuje Juan Torres a jeho rodina, která byla terčem nespočtu pomluv a několika ztracení v místě zvaném El Chacal. Tato zvláštní vesnice má kolem 4800 obyvatel, nacházejících se na vyprahlém horském regionu Salta, provincie Argentiny. Nad těmito příběhy, které kolují v těchto místech, tu máme legendy zahrnující kanibalismus, černou magii, sekty a všelijaké druhy pověr. Bylo také řečeno, že Juan Torres byl dědicem velkého bohatství a s tím spojených záležitostí. Příběh nesklouzává do stereotypu a už dlouho nepamatuji, tak precizně utvářený děj na pozadí 3D akční hry.

..Kam oko dohlédne

Jakmile se mi poprvé ukázalo prostředí v celé své kráse, tak chci říct, že mi v těle bublaly různé emoce. Autoři to tak nejspíš plánovali a tak svoje jména umístili místo do klasických credits v menu, či konci hry úplně někam jinam. Ptáte se kam? Pobavilo mě to a zároveň i zneklidnilo, protože ta jména vidíte na deskách náhrobků. Po prozkoumávání okolí na mě také dolehla jak deprese z vynikajícího prostředí. Představte si téměř rudou oblohu ze které občas vylétají blesky a ve vzduchu se pohybují různě velké ostrůvky. Hluboko pod vámi uvidíte spoustu lávy, která si žije vlastním životem a to z kamenných cest, jenž jsou lemovány různě tvarovanými kameny a někdy i bez nich, což vám zpřístupní slušný výhled.

..Hrajeme si s ohněm

Hratelnost jako taková mi připadala záludná. Dopředu vám požene potřeba dozvědět se více o příběhu a budete nacházet různé zprávy ve formě informačních poznámek a vzkazů. Interakce s okolím je zatím poněkud nevýrazná, ale zase to díky tomu neodvádí zbytečně pozornost od příběhu. Přijdete ke dveřím a jejich klika, či petlice se vám zabarví a teprve potom je otevřete. Nechci příliš zacházet do detailů hratelnosti, protože jsem tu už hodně věnoval nástřelu k příběhu a věřte, že díky tomu budete překvapeni některými dalšími prvky hratelnosti, které neprozradím. Snad jen dodám, že vás čekají různé puzzle a sbírání předmětů.

..Jak to zhodnotit?

Jistou vadou na kráse může být jakási nepsaná nutnost hrát předchozí části. Bez nich budete mít dost otazníků pro různé otázky z děje, které by mohly být zodpovězeny, či upřesněny v předchozích částech Doorways: Prelude (2013), Doorways: The Underworld (2014). Těžko za to dávat vinnu autorům. Předpokládá se, že pokud budete hrát, tak postupně v pořadí v jakém to bylo vydáno. Občas se stává, že u některých her jsou jejich pokračování udělána tak, že fungují sami o sobě a to i ve formě episodické. Pokud se v závěru vrátím k zhodnocení grafické stránky, tak skoro nemám slov. To co vývojáři vykouzlili z Unity enginu bych klidně navrhnul jako ukázkové demo pro tvorbu. Největším problémem Doorways: Holy Mountains of Flesh , tak zůstává propad FPS, který ukazuje, že je třeba zapracovat na optimalizaci. Unity zvládne ledasco, ale asi to chce svou péči dotáhnout dokonce. I na mojí stále ještě slušné sestavě i5 – 3570 (3,40GHz), Nvidia 770 (2GB), 8GB Ram se to prostě místy dost sekalo. Nebylo by fér hodnotit Early Access hru a těžko vůbec odhadovat kolik bych v tomto případě mohl vůbec dát. Jedno je jisté. Počkejte si na blížící se velikonoce a pokud hra dostane slevu, tak si jí pořiďte. Stojí to zato.