Rememoried – hra, která vám zamotá hlavu

Baví vás filozofování? Rozjímání nad životem, smrtí a „tím“ co je někde mezi? V tom případě by vás mohla zaujmout surrealistická hra Rememoried. Ano, už jen ten název zní zvláštně a to je nejedna zajímavost, co se kolem téhle hry motá. Tohle dílo mělo totiž na starost české studio. A ještě větší překvapení – není to ani tak vlastně práce studia, ale pouze jednoho člověka, kterým je Vladimír Kudělka. Toho osobně velmi respektuji, protože vytvořit SÁM kompletně celou hru, ještě v populárním enginu Unity 4, je opravdu pozoruhodné. Mimochodem jsem také na začátku (ne)nápadně uvedl slovo „surrealistická“. Tohle jediné slovo, co mi teď vyvolává mrazení v zádech, vás bude provázet po celou hru a v mysli vám uvízne až do finále. Jak se tenhle počin hraje a stojí vůbec za to?

Tma, teplo a blikající světýlka

Tak, teď nás čeká část, jež nejde tak úplně slovy popsat, což jest příběh. Jediným cílem je zapomenout. Zapomenout na všechno. Na logiku, na smyslnost, na všechny vaše zkušenosti… to je jedna z mála cest ven. I já jsem měl problém celý koncept pochopit, ale hned co jsem se začal držet výše zmíněných pravidel, šlo to samo a já se do hry plně ponořil. Občasně na vás hra vykřikne i nějaká ta vodítka, která vám napoví, za čím se zrovna honíte a leckdy i to, co je vaším momentálním cílem. Tenhle titul navíc nekončí, ani když ho dohrajete. Nutí vás přemýšlet nad podstatou, pointou a tím, co jste vlastně právě prožili. Atmosféra je taktéž výtečná a navozuje krásný a jedinečný pocit, co nikde jinde nezažijete. A to je něco, za co si dle mně vývojář zaslouží obrovské plus a palec nahoru. Už jen z tohoto hlediska mohu konstatovat, že pokud vás podobně smýšlející hry lákají, není nad čím váhat.

Každá cesta má svůj konec… A nebo ne?

Pokud bych měl mluvit o hratelnosti, tak tady je to stejné jako u příběhu – jednoduchá a kromě kláves WASD a obou tlačítek myši pro skákání nebudete potřebovat nic jiného. Jedná se tedy o další z walking simulátorů. Já jsem do hry šel s tím, že budu pouze chodit, jednou za čas někam skočím a jinak si budu užívat akorát tajemný nádech hry. Víc jsem se ovšem mýlit nemohl. Hratelnost sice jednoduchá  a základní je, avšak totéž neplatí o obtížnosti, která vám dá doopravdy zabrat. Popravdě je náročnost někdy až přílišná a frustrující, protože každou úroveň musíte zkoušet minimálně natřikrát a k tomu si s vámi k vašemu vzteku akorát hra pohrává. Tudíž nakonec vy nehrajete hru, ale hra hraje vás. Zní to zamotaně? To se vám nedivím. Otočíte se, objekty najednou zmizí, hudba se mění, jste blízko blízko, ale zároveň jste daleko. Procházíte se lesem, najednou nekonečnou temnotou. Vidíte světla, najednou záblesky. I když to zní chaoticky, všechno tohle hru dokonale charakterizuje. Po jejím dohrání se budete vzpamatovávat nejen z vyprávění, ale také z gameplaye. Jak tohle mohl vytvořit jeden jediný člověk, to mi hlava nebere. Hra si udržuje své vlastní, úžasně surrealistické umění, jenž nenajdete ani v muzeích, ani na obrazech a v knihách. K tomuto veledílu se dá přirovnat pouze Dear Esther, které mělo silně podobný ráz. Jen škoda, že nadšení ze hry a celkového spiritualismu kazí přehnaná obtížnost a hru si tak moc neužijí příležitostní hráči a tyhle neduhy vás dokážou vytrhnout ze snění. Tomu nepomůže ani fakt, že pokaždé, když něco zkazíte, Rememoried vás hodí zpátky do míst, kde jste byli předtím.

Surrealistická krása kam se podívám…

… a že se dívám všude. Ano, slovo „surrealistická“ bych měl konečně přestat používat, ale v případě tohoto mě musíte omluvit, protože věřte nebo ne, jinak to nejde. To poznáte, až si to zažijete sami na vlastní kůži. Ale to není ta věc, o které jsem se chtěl rozepsat. Tou je grafická stránky hry, která je bez nadsázky přenádherná. Vše je zpracováno do detailů, včetně různorodých levelů, kdy nenajdete jedinou věc, co by nějak kontrastovala s tamním světem (jestli se tomu dá tak říkat). Kapky, problikávání obrazu, speciální efekty, hvězdy a obloha. Vše je sladěné a působí fascinujícím dojmem. Jinak na tom není ani právě hudební doprovod. Ten se snaží hráče uklidnit, odreagovat a navodit pocit, že hru jen nezkoušíte, ale přímo ji žijete. Zmínil jsem také úrovně, respektive místa, na kterých se nacházíte. Pěkně se střídají a není nic, co bych mohl jakýmkoliv způsobem vytknout. Pozitivem je, že se zbytečně neopakují, ale někdy se vás systém pokusí zmást a hodí vás na ten samý plácek, akorát za jiným účelem. A nezapomeňte – vše je bez nápovědy, takže je jen na vás, jak se odtud vymotáte a jelikož každá věc dělá něco jiného, bude vám celý proces chvíli trvat. Já se tedy pokaždé potřeboval provětrat a vyčistit si hlavu, protože něco na mě už bylo moc a bez toho bych to celé snad ani nedokončil. Mimo to bych pochválil i profesionální dabing a texty, které k vám po každé části hry promluví. Samotné nadabování se totiž vyrovná i zkušeným dlouholetým profesionálům. A to je to říct. Optimalizace je taktéž na výborné úrovni a hru rozjedou i majitelé slabších sestav. Rozhodně tedy velká pochvala pro tvůrce.

Něco končí, něco začíná. A něco si prostě žije vlastním životem!

Napsat nějaké důstojné zakončení k něčemu, díky čemu vypadáte jako blázen, co si šlehnul, je opravdu těžké. Jako klad bych samozřejmě ohodnotil celkovou atmosféru a nádech hry. Grafika je vypracována také geniálně a vyprávění… Nu, tam není co dodat. Pokud vezmu v úvahu i hratelnost jako takovou, tak ta také není ničím vyloženě špatná, ale máte to tady černé na bílém. K tak pohodové hře, která má svůj vlastní přístup a drive se tak vysoká náročnost prostě nehodí a když mám chuť na zavaření mozkových buněk, sáhnu po žánru puzzle a titulech jako například Portal, či The Talos Principle. A stojí tahle hříčka vůbec za pořízení? Dle mně ano. Herní doba se pohybuje okolo několika hodin a pokud chcete ucelený zážitek, za sebe doporučuji vyhradit si na hraní celé jedno odpoledne (nejlépe, když je venku deštivo a zataženo) a vrhnout se na to. Tuhle jízdu totiž zažijete pouze jednou, zpáteční jízdenky se neprodávají a za cenu nějakých 10€ na Steamu rozhodně není nad čím váhat. Chcete, aby vás něco slušně rozhodilo? Pocuchalo nervy? A nakonec si to s vámi pohrávalo jako malé dítě s platovým autíčkem? Potom směle do toho! Nebudete litovat.