Winterstones – preview

Česká hříčka v akci!

Jednou bylo jedno ambiciózní české studio. A to si dalo předsevzetí, že vytvoří hru, která posune příběhové plošinovky zase o něco dále. Hra je sice teprve v betě, ale už teď jsem měl možnost otestovat její potenciál a zkusit si vše, co nabízí. Přivítalo mě pěkné menu s temným podtónem, jenž už dopředu prozrazoval ne zrovna příjemnou atmosféru, která mě bude při hraní provázet. Odvážil jsem se tedy přejet kurzorem na políčko Nová hra a pomalu kliknout. Ponořit se do studeného, ledového světa a také nekonečné pustiny. A co následovalo dále?

Přežívání na Sibiři

Představte si, že se jako vězeň jménem Stanley dostanete do Gulagu. Do drsného zimního prostředí, odkud není úniku. Alespoň to si myslíte, než se o bláhový útěk pokusíte. Záhadnou shodou okolností se sice dostanete ven, ale popravdě – ani to není žádná výhra. Místo navrácení do nyní již teplého a útulného Gulagu tedy pomalu putujete krajinou zahalenou bílým mokrým povlakem a jen díky myšlenkám na svoji milovanou se můžete prodírat dále a tiše trpět. Samozřejmě, co by muž neudělal pro ženu. A o tom celý příběh je. Postupem času se však vyprávění obměňuje a na scénu nastupuje dívka, kterou potkáte. Ta se vám pokusí pomoci překonat zdlouhavou nebezpečnou cestu a poskytnout vám (nejen) morální podporu. Existence další postavy totiž nerozšíří jen příběh, ale i hratelnost… razantně.

Rozběh, skok… a pád

Jestli to chcete jednoduše – hra se hraje dobře. A pokud složitě? Nu dobrá. Přiznám se, že nejdříve jsem jaksi nemohl přijít na netradiční ovládání. Ne WSAD, dokonce ani šipky, ale rovnou IJK. Vývojáři z Dombee Studios si totiž chytře nechali místo i pro druhou postavu, jež už jsem zmínil. Stanleyho totiž ovládáte klávesami IJK, ale dívku klasickými WASD. Sice se to tímto způsobem nehraje zrovna nejlépe, protože stačí jediná chybička a musíte jít odznovu, ale i tak jde o chvályhodné rozložení. A to, že stačí jedna chyba a jste dole, jsem rozhodně nepřeháněl. Rozběhnete se, skočíte a spadnete. To je celý koloběh. Chvíli trvá, než si zvyknete, jelikož je třeba odraz naplánovat na setinu přesně a jsou potřeba velmi rychlé reflexy. Tím celá hratelnost nabývá na obtížnosti a ač jsem zprvu silně pochyboval o tom, že mě hra jakkoliv rozhodí, přesně tak se stalo. Po několika neúspěšných pokusech jsem změnil taktiku a strategii pokus-omyl nechal za sebou. To bylo zatím mé nejlepší rozhodnutí, protože jsem v pozdějších částech neměl již žádný problém překonat všechny překážky, které na mě tvůrci nastražili. Po nějaké době strávené ve hře už totiž nebudou skoky vaším jediným nepřítelem a i když si myslíte, že máte vyhráno, čeká vás ještě „zlaté jablko“. To vám přidá rychlost a vy tak můžete skákat (po důkladném rozběhání) i na větší vzdálenosti. To se mi krutě vymstilo – očekával jsem, že bonus zvýší i sílu skoku, ale to jsem se mýlil. A tak jsem nakonec dopadl stejně, jako jsem popisoval na začátku. Co se dá dělat, pýcha předchází pád. Doslova.

Sůl nad zlato a atmosféra nad grafiku

Musím to zopakovat, ale atmosféra hry je jednoduše výtečná. Nevím, jestli to dělá ten slibný dabing, který je už teď na profesionální úrovni a nebo soundtrack, jenž je v tomto případě něco jako Óda na radost a pumpuje do hry energii, ale z tohoto pohledu prostě nemám co vytknout. Nejdříve jsem s bál, že se klukům z Dombee možná úplně nepovede dovést to k dokonalosti, ale teď vím, že jsem se mýlil. A také jsem poznal, že grafická stránka nemusí být nějaká revoluční. Toto dílo si dost dobře poradí i bez zlatého pozlátka a je vidět, že  si s tím opravdu pořádně vyhráli a dali do toho kus svého hráčského srdce. Už při prvním zapnutí na vás hra totiž dýchne a vy ucítíte neznámou vůni. Právě ta mě dohnala k tomu hrát hru dál a dál, prozkoumávat a pomáhat nezastavitelnému Stanleymu. Za mě máte rozhodně palec nahoru.

Neplánovaný konec hry?

Po té vší chvále, kterou jsem na hru pěl asi každý očekával, že přijde něco, co tohle mé básnění trošku zarazí. A také přišlo, ve formě neočekávaného „konce hry“.  Avšak začnu pěkně popořadě – na žádné bugy jsem zatím ve hře nenarazil. Nic, co by kazilo hru, či se nad tím nedalo zamhouřit oko. Vesele jsem si tak pokračoval dál, ale jednoho dne přišlo to, čeho jsem se obával. Hra nešla spustit. Berte tohle spíš jako radu pro vývojáře. Objevil se error, který zamezil pokračovat ve hře a hned po spuštění na mě vyskakovala fatální chyba. Je samozřejmé, že vzhledem k tomu, že je hra teprve v betě, se něco podobného mohlo objevit dříve nebo později. To jen takové varování, na co by se měli tvůrci momentálně zaměřit. Jinak je technický stav hry velmi povedený a na to, že hra je nevyšla, se celkově jedná o nadprůměr. Zatím se neobjevil patch, který by tuto chybovou hlášky odstranil, ale věřím, že časem se určitě povede přijít na to, co ji způsobuje. V tomto ohledu držím palce.

Finální pocity a mrazení v zádech

Něčím musím celý tenhle nejasný tok myšlenek zakončit. Tak mě napadlo, že když už mám před sebou kvalitní, zábavnou hru, zábavně to taky shrnu. K atmosféře nemám co vytknout. Obsahuje všechny prvky, které jsou potřeba k propracované hře a to samé platí pro grafickou stránku. Na to, že je Winterstones vytvořen v GameMakeru vypadá úžasně. Dombee Studios také dělali hodně věcí ručně, což beru jako plus a jen to doplňuje skutečnost, že jim na své hře opravdu záleží. A také na hráčích, kteří si ji vyzkouší. Jediné, co zbývá opravit, je jedna chyba, kterou jsem popsal a je o co stát. Mám pocit, že se tohle dílo může zařadit mezi další povedené indie hry a potřást si rukou s hrami, které měly mnohem větší rozpočet a lidí, kteří na nich pracovali. Doufám, že se časem dočkám další hry od těchto talentovaných tvůrců.