Kairo – Neznámý svět

..Teleport do neznáma

Během snu můžete zažít situace, které vám nedávají žádný smysl a pokud si na mě vzpomenete po probuzení, tak můžete hledat určité indicie ve své minulosti. I to vám nemusí vysvětlit téměř nic z toho co se vám zdálo. Kairo působí jako sen i když se jedná o počítačovou hru. Příběh zde nehledejte. První okamžiky ve hře mi připomněli svět z Trona ve kterém se jako počítačový expert dostanete proti své vůli do světa programu, kterému se už nelíbilo jak se k němu choval a učinil tomu přítrž. Zde vás nejspíš někdo uvěznil do svého snu ze kterého se probudíte pouze pokud pochopíte princip jeho světa.

..Kudy dál?

To co vidíte se dá definovat jako prostředí ve kterém se klade důraz na geometrickou estetiku ve stanoveném barevného podání. Části bývají oddělené nejčastěji portály, či teleporty. V podstatě se jedná o 3D logickou hru ve které se klade důraz na zjištění jistých interakcí v jednotlivých částech a jejich kombinací, či funkci která vám zajistí další možnosti v postupu. Zapomeňte na klasický tutoriál alias trénink nebo nápovědu. Budete hozeni do toho světa a na vše zůstanete sami. Zní vám to krutě? Zvykejte si…

..Je tu někdo?

Kairo více než sen může představovat opuštěný svět, jenž zůstal z nějakého důvodu opuštěný a pravděpodobně i nedělaný. Možná po vás někdo chce oživit starověké podivné zařízení na které budete ve hře narážet? Uvidíte sami. Během putování tímto světem na mě dolehla taková zvláštní atmosféra, která mě jakoby nutila zamýšlet se na smyslem života a jeho pomíjivostí. Graficky se hra nekompromisně a sebe středně uzavírá do svého vlastního stylu, který vás buď uhrane nebo totálně znechutí. Autoři tímto dost riskují, ale jistým způsobem jim chci vzdát hold, že se vydali tímto originálním stylem.

 ..Funguje to?

Výzva versus frustrace se tu často pere mezi sebou. Na jednu stranu se můžete radovat z pochopení například funkce symbolů a jejich interakce například na otevření průchodu a budete nadšeně vstřebávat další prostředí. Na tu druhou na to nemusíte přijít hned a může se vám stát tak jako mě, že strávíte desítky minut bezcílným blouděním po roztahaných částech světa a brzy vám to začne lézt krkem. Často se budete i vracet a přemýšlet co může a nemusí být propojené dohromady. Asi po půl hodině mi bylo jasné, že bude zbytečné očekávat, že narazím na živou duši a o to víc na mě začala dopadat ta samota.

..Verdikt?

Vzhledem k přesycenému trhu s počítačovými hrami kde prostě nemáte moc her ve kterých by jste byli sami na celou hru to působí jako balzám na duši a konečně nějaká další alternativa k Dear Esther. Jen více takových her! Hru na YouTube jeden chlápek prošel za +-35 minut, což je výkon hodný potlesku, pokud teda nehrál podle návodu. I tak lze říci, že hrací doba by mohla být delší, ale pokud nemáte čich na tento typ her, tak si s tím nelamte hlavu a čeká vás solidně dlouhá hra jako mě a nebudu zde raději uvádět jak dlouho mi trvalo to dojet, abych se neuvedl do rozpaků. Každopádně pokud hledáte něco nového a nebojíte se samoty, tak si hru sežeňte. Za mě tedy slušných 73 procent.