Jedna z nejlepších her minulé generace konzolí si proklestila svoji cestu k next-genu. V čem je lepší remasterovaná edice a za co chce studio Naughty Dog (znovu) vaše peníze? Čtěte dále v recenzi.

Klišé nebo průkopník v žánru?

Zombie apokalypsa respektive houbová infekce v případě TLoU není zrovna příliš originální námět a už vůbec ne v dnešní době, kdy by se dalo říct, že je „přezombifikováno“. V čem se tedy TLoU od ostatních liší? Je to především kvalitní scénář. K čemu by byla skvělá grafika, herní svět a perfektní herecké výkony hlavním protagonistů Troye Bakera a Ashley Johnson kdyby hra byla založena na příběhu prošpikovaným tunou hloupých klišé a kosení nepřátel ve stylu Left 4 Dead? A jaký že má být ten „kvalitní“ scénář?

Joel byl před katastrofou normální chlapík, kterého osobní ztráta blízké osoby změnila. A nejsou to jen šediny, které po 20 letech zanechají na člověku viditelné změny. V karanténní zóně ovládané tvrdou rukou armády se z Joela se stal bezcharakterní pašerák, jenž nejde pro mrtvolu daleko. Vše se změní s příchodem mladé dívky Ellie, kterou dostane se svojí parťačkou Tess za úkol propašovat ven ze zóny a předat jí odbojové skupině tzv.Světlonošům. Během putování prošpikovaný zvraty se v Joelovi začíná znovu projevovat jeho dlouho potlačovaná lidskost.

Vývojářům z Naughty Dog se povedl vskutku husarský kousek, kdy postavy se chovají téměř jako opravdoví lidé, nenaleznete zde žádné přehnaně bombastické situace plné výbuchů, padajících mrakodrapů ani armády vyloženě tupých nepřátel nabíhající v zástupech na porážku. Tempo hry je dávkováno s citem, jsou zde hektičtější pasáže, po kterých následuje zklidnění, kde dostanete prostor k průzkumu okolí po zásobách a poslouchání dialogů hlavních postav. Vše potrhuje na míru šitý soundtrack hudebníka Gustava Santaolalla, který navozuje tu správnou herní nirvánu.

Grafický boost

TLoU byl graficky to nejlepší, co jste si na staré generaci PS3 mohli zahrát. Nejinak je tomu i v případě Remastered edice a byť jí zanedlouho předčí nové hry (Uncharted 4 určitě), v současnosti bych jí zařadil do TOP 3 nejlépe vypadajících her pro konzoli PS4. V prvé řadě je znatelná změna rozlišení ze 720p na 1080p, díky čemuž obraz nepůsobí máznutým dojmem, vyššímu rozlišení textur budete vděčit za více detailů a hlavně vyhlazování, které odstraňuje zubaté hrany a největší bolístku PS3 verze. Proklamované lepší nasvícení scény a hezčí stíny jsem tolik nezaznamenal, byť kdybych mohl porovnat obě verze vedle sebe, patrně bych si rozdílů všiml. Jako obrovské plus však považuji naprosto stabilní snímkování v 60 fps, zajišťující krásně plynulou hratelnost od začátku do konce. Kdo jednou okusí, nebude pak chtít jinak. Využití nalezne též v multiplayeru.

 

Novinky které potěší

Začněme hezky cenou. Ta je o poznání nižší, než je startovní cena většiny nových konzolových titulů, ale když budete šikovní v hledání, dá se hra pořídit i pod 1000 Kč. Rozhodně potěšující je zakomponování všech DLC včetně příběhového přídavku Left Behind, multiplayerových map a doplňků na disku s původní hrou bez nutnosti si je dokupovat zvlášť jako u PS3 verze.

Žádné změny v hratelnosti určitě nečekejte, nově však do hry přibyl photo režim, s kterým můžete dělat opravdu výborné snímky obrazovky. Ovládání má několik prvků včetně úhlů kamery, různých barevných filtrů, rámečků atd., vše je velice intuitivní a dá se v něm vcelku kreativně vydovádět. Dualshock 4 vám podle barvy podsvícení ukazuje stav životů a z repráčku se ozývá zvuk zapnutí/vypnutí baterky a hlasové audiology.

Sečteno a podtrženo na této hře je znát skutečná péče a smysl pro nejmenší detaily, práce s emocemi, zároveň si tvůrci berou to nejlepší z filmů s post-apokalyptickou tématikou jako Já, legenda a další. Po dohrání příběhové části, stále máte možnost vyzkoušet návykový multiplayer, který by vydal na samostatnou recenzi. Pokud vás hra jako celek z nějakého důvodu nezaujme, je to dáno tím, že pravděpodobně neholdujete tomuto žánru nebo pro vás není dostačující motivací si pořizovat Playstation 4, na který tento klenot exkluzivně vychází.