Recenze: Styx: Master of Shadows -Výlet stíny

Když jsem před pár měsíci viděl první trailer na tuto stealth akci, nebyl jsem moc unesen. Časem jsem ale začal Styx sledovat a přišel mi jako zajímavý kousek, který stojí za to. Hned po vydání jsem se na něj tedy vrhl. Jaké jsou mé dojmy, líbil se anebo jde jen o další tuctovou hru?

Srdce stromu

Příběh našeho malého gobliního dobrodruha Styxe se ze začátku jeví jako celkem nudné klišé. Má totiž ztrátu paměti a prakticky neví, co včera dělal. Po slušné nakládačce utíká ze zajetí a pomalu ale jistě zjišťuje, kdo je a co ho dostalo do temných vězeňských kopek.

Celkem mě hlavní linie v průběhu hry hodně překvapila. Rozhodně jsem čekal něco skutečně nudného, ale dostal jsem příběh, který měl celkem slušné tempo a jako bonus i zajímavé zvraty. Jak se ale bude líbit vám, to už musíte posoudit sami.

Dokonalý zabiják

Ze začátku vám hra dá dvě cesty jak jí hrát. Buď z vás může být krvelačný vrah anebo tichý zlodějíček, jehož práce se obejde bez ztrát na životech. Pokud si vyberete druhou variantu, budete dostávat větší počet zkušenostních bodů, než kdyby jste šli cestou krve a vraždění.

Za všechny akce a splněné úkoly na konci získáte zkušenostní body, které je možné následně rozdělit mezi 7 stromů vlastností. Každý z nich obsahuje 4 dovednosti, takže budete mít stále z čeho vybírat.

Vylepšují základní zabijácké dovednosti. Styx totiž na začátku neumí skoro nic. Čím dál hráč je, tím víc možností likvidace nepřátel se mu nabízí. Posunout o kousek dál se může i ve znalosti magie, jenž umožňují lepší ovládání klonu, který dává hře určitou formu hravosti.

Rozpustěný anebo vypuštěný?

Výbava vašeho vraha není zrovna obsáhlá. Krom jeho dýky, má ale po ruce něco speciálního. Nápoj z amberu, který nabíjí jeho magickou schopnosti, díky kterým se může na pár sekund naklonovat. Klon jako takový se dá využít různě od odlákání pozornosti až po vraždu nepřítele, který neopatrně cestuje kolem krabice, ve které je váš dvojník ukryt.

Životy si Styx doplňuje za pomoci oblíbených červených lektvarů. Louče může zhasnout buď pomocí příklopek anebo díky písku, který je dokáže také efektivně uhasit. Skoro na konci řady stojí dýky, které mohou složit k rychlému odstranění nepřátel mířenou střelou přímo mezi oči.

Ti znás, kteří si pamatují legendární komedii Rozpuštěný a vypuštěný, rozhodně potěší u srdce možnost, že těla svých nepřátel můžou odstranit za pomocí kyseliny. Tím pádem se již nemusíte dále starat kam uschovat jejich ostatky. Celkem šikovná vychytávka. Když zelené lahvičky dojdou, je potřeba ukrýt protivníky ve stínu, skříních a bednách. Když je posadíte do tmavého koutu je velice nepravděpodobné, že je ostatní najdou a popravdě jim to tam celkem i sluší, vypadají jako by spali. Popřípadě je možné vyhodit mrtvá těla přímo z věže rovnou do hlubin propasti. Škoda že Styx nenabízí možnost ušetřit život.

Rytíře nožem nezraníš

Protivníci jsou většinou tvořeny humanoidy různé velikosti, jenž mají rozličné typy zbraní. Výjimku tvoří švábi, kteří sice nic nevidí, ale váš drahý goblin se kolem nich musí pohybovat skutečně po špičkách, protože jinak se stane terčem jejich loveckých tužeb. Nejvýraznějším nepřítelem jsou na sto procent elfové. Ti mají možnost vycítit amber, který ve vašem těle protéká. Díky tomu je pro ně lov všeho druhu hodně jednoduchou záležitostí.

Jelikož je paleta nepřátel celkem pestrá, časem je potřeba řešit některé situace více hlavou než kudlou. Rytíře nasoukané do plátové zbroje nožíkem ani neškrábnete, proto je nutné najít alternativu v podobě jedu, padajícího lustru či jiné pasti. K švábům se zase dostanete jen za pomocí pečlivého plížení, protože jsou citliví na každý zvuk či pohyb.

Celkově jsou jednotlivé místnosti naplněny předměty, které mohou upoutat pozornost vašich nepřátel. Za předpokladu, že děláte větší rámus, přijdou na místo hluku a určitým způsobem je prozkoumají.

Jeden oběd, čtyři chody

Hra jak taková je rozdělena do několika misí. Každá z nich je rozvětvena na řadu kapitol, které je potřeba projít. Lokace obsahují jak hlavní úkol, tak i řadu vedlejších aktivit, jenž vás v daném místě zdrží třeba i na několik hodin. Na mě působil levelový desing skutečně dobrým dojmem a rozhodně jsem si každý z mých výletů v tomto směru hodně vychutnal.

Vedlejší aktivity jsou v jednotlivých mapách různé. Zahrnují plundrování, nájemné vraždy a různé zlodějny. Úkoly rozhodně nejsou špatné. V průběhu jejich plnění můžete vyhledat všechny zlaťáky spolu s relikvií, kterou každá mise obsahuje. Za předpokladu, že jí najdete, si jí pak můžete ve svém pelechu vystavit. Autoři nám zde ukazují, že průchod hrou se dá příjemně natáhnout.

Výrazná slabina

Největším problémem Styx: Master of Shadows je AI. Sice bych mohl bránit hru tím, že bych řekl, že jinde je hůř, popřípadě že se jedná o jeden z kvalitnějších titulů, ale neudělám to. Reakce postav na určité podněty spolu se stealthem, jako celek občas působí dost toporně. AI se sice posunula o pár kroků kupředu, ale není to nic světoborného. Pro příklad bych uvedl moment, kdy pomalu, ale jistě zabíjíte tichou cestou jednoho z dělníků a kolega stojící kousek opodál si vás vůbec nevšímá, protože nejste v jeho úhlu pohledu, přitom se ale ještě před pár sekundami se svým spolupracovníkem bavil. Občas ale nastává jiná situace, když postavy reagují na podněty, o kterých prakticky ani nemůžou vědět, jen protože zrovna koukají do zdi, za kterou jste někoho usmrtili. Škoda, snad se příště dočkáme lepšího ztvárnění tohoto aspektu.

Krom tohoto problému a pár menších bugů jsem se s výraznějšími chybami v průchodu hrou nesetkal. Když vezmeme v potaz, že tento titul vytvořilo menší studio a je to první z stealth titulů na jejich kontě, můžeme říct, že to nakonec dopadlo celkem dobře. Rozhodně už jsem za tu dobu, co hraji poznal větší monstra.

Malý ale šikovný

I tak by se dal nazvat Styx: Master of Shadows. Malý projekt, který rozhodně neurazí a za předpokladu, že nemáte moc rozmlsaný jazýček dokonce i zaujme. Stealth zde sice stejně jako u jiných her není dokonalý, ale je z něj cítit určitá hravost a elegance. Ovládání je ze začátku hodně nemotorné, ale hráč si již po pár minutách navykne a tím pádem má Styxe plně pod kontrolou. Musím říct, že jsem se za celou herní dobu nenudil a má touha prozkoumávat jednotlivé lokace neochladla ani po mnoha hodinách.

Jestliže máte chuť na stealth hru, u které se budete moct odreagovat za celkem rozumnou cenu, je tato hra pro vás jasnou volbou. Za sebe ho mohu jen doporučit.