Závěrečné titulky, sedím v křesle u svého PC a říkám si: „Tohle že je ten „horor roku“o kterém se tolik mluví a dostává v recenzích vysoké známky?“

Upřímně jsem se na Alien: Isolation hodně těšil. Po průseru jménem Colonial Marines, kde alieni byli degradováni na úroveň tupého NPC ve stylu Call of Duty, tu konečně vyšla hra, která měla těžit z atmosféry filmové předlohy, kde excelovala herečka Sigourney Weaver. Záměrně jsem se snažil nepodlehnout a nesledovat různá gameplay videa či vývojářské deníčky aby nehrozilo, že bych snad věděl příliš mnoho, ale stejně to nezabránilo mému menšímu rozhořčení po dohrání hry. A tady jsou důvody proč.

Konzolové verze nebrat

Původně jsem hru zakoupil ve verzi pro Playstation 4, která mě po vložení do mechaniky uvítala sekající-se předrenderovanou!! animací pohybující se někde kolem 20 fps, což považuji za naprostou drzost. Korunu tomu nasazuje lock frameratu na 30 snímků, které nejsou navíc konstantní a absence vyhlazovaní, kde po obrazovce problikávají hrany objektů, což působí velmi rušivě.  Proto jsem hru hezky vypnul, opět odvezl tam, kde jsem ji zakoupil a nechal si vrátit peníze. Díky bohu za PC verzi, která těmito problémy skoro netrpí, je o polovinu levnější a navíc v češtině. Doporučuji vám si konzolovou verzi koupit, až vyjde nějaký opravný patch, dříve si vývojáři vaše peníze nezaslouží.

Příběh vesmírné opravářky

Jak už možná víte, vžijete se do role Amandy Ripley – dcery Ellen Ripley, hrdinky z filmové předlohy. Ta se od androida jménem Semuel dozví, že se na vesmírné stanici Sevastopol nachází nalezené černé skřínky z lodi Nostromo, se kterou zmizela její matka. Kdo by čekal nějaké hlubší propojení hry a filmu bude zklamán. Na celou záležitost ohledně matky se vcelku rychle zapomene a celá zápletka se točí kolem nahánění Aliena a oprava systémů stanice Sevastopol, kde jste „komandování“ pomocí rádia, kde, co, a jak se podělalo. Vedlejší postavy uvidíte zřídkakdy, ani si už nepamatuji jejich jména a jejich primární účel je nějakým způsobem efektně zemřít. Jako největší problém je ale celková roztahanost celé „zápletky“, kdy už ke konci budete prosit o to, ať už je konec. Hra totiž nedokáže nabídnout nic jiného než to co už jste zažili v prvních hodinách, je totálně nabitá tunami ohraného klišé a zakončená neuspokojivým nic-neříkajícím finálem.

Alien, androidíci a dementní lidi

Začneme hezky hlavním „nemesisem“ a tím je pochopitelně jak už název hry napovídá – Alien. Přiznávám, že začátek byl hodně znepokojujícím zážitkem v dobrém slova smyslu a první setkání face-to-face přímo infarktová záležitost. Bohužel čeho je moc, toho je příliš. Postupem hrou si na jeho přítomnost natolik zvyknete, že se stane pouze zpomalujícím elementem průchodu z bodu A do bodu B, nic víc. Jeho vlastnosti jsou v rámci hratelnosti upraveny, takže vás tak snadno neodhalí, ovšem za cenu, že je po „celou“ hru nesmrtelný. Zkrátka kromě ohně, který ho pouze zažene, ho nemůžete palnými zbraněmi zranit. Párkrát během hraní se mi stalo, že se mi zcela nepochopitelně teleportoval za záda, i když jsem celou oblast proskenoval a řádně se rozhlédl, stejně jako že jsem stál metr od něho a vůbec si mě nevšiml.

Androidi, kterým krásně rudě svítí očka

To aby bylo poznat, zda jsou zlí nebo hodní. Vůbec jsem nepochopil, proč jsou s Alienem tací kamarádi, že na ně Alien vůbec neútočí. Vždyť i Bishopa v druhém dílu Alien rozpáral vejpůl. Zkrátka člověka pohybující se v chráněné oblasti je nutno zlikvidovat, zatímco neznámý druh nechám v klidu pobíhat po stanici – DAT LOGIC.

Lidé. Divím se, že na Sevastopolu přežili tak dlouho. Jejich inteligence na tom není o nic lépe než androidi, klidně zůstanou zaseklí stát na jednom místě a místo toho, aby vzali nohy na ramena, se klidně nechají zabít jak vámi tak alienem. V pozdější fázy hry už na ně prakticky nenarazíte.

Proč vysoká hodnocení?

Stále si lámu hlavou nad tím proč Alien: Isolation sbírá tak vysoké známky. Kdyby to mělo být za věrně zpracované interiéry z dob 80.let jak to známe z filmu, hře bych dal klidně 12/10, ovšem mě jde o celou hru. Jako horor hra totálně selhává, děsivá je možná první hodinu, pak se dostavuje stereotyp. Systém craftování je tam zbytečně navíc. Tuna situačních klišé kdy vás rádiem někdo diriguje, co máte dělat. To co dozvíte o lodi Nostromo (navíc to ani nemusíte splnit) je úplně bezpředmětné a beztak to víte už dávno z filmu. Je to hlavně proto, že nic lepšího z Alien univerza se momentálně nenabízí, Colonial Marines byl propadák a že hra se svezla tak trochu na popularitě Outlastu, kterému byl ovšem vyčítán pozdější stereotyp. Alien: Isolation je v podstatě takový další Outlast natažený na trojnásobnou délku. Schválně se podívejte do Steam statistik echievementů, kolik lidí dohrálo hru do konce.

A jaký máte názor na Alien: Isolation vy? Dějte vědět do diskuze.