Před pár týdny byly zveřejněny nové záběry o celkem hodně očekávaného titulu od herního studia Piranha Bytes, které mě hned v první moment fascinovaly. Přeci jen od tvůrců legendární série Gothic se dá očekávat něco velkého.

Návrat ke kořenům

Na rozdíl od minulých her tohoto studia hra začíná příjemným tutoriálem, takže nejste do jejich temných vod vrženi bez záchranného kola. Pomalu, ale jistě se vydáváte se svou drahou sestrou prozkoumat ruiny starého chrámu. Naši hrdinové na cestě objeví podivnou bránu do hlubin samotného pekla. A ani to je neodradí od dalšího zkoumání nebezpečné stezky. Občas je zvědavost odměněna bohatstvím a slávou. V tomto případě však na konci tunelu čeká jen podivný fialový portál. Z tajemných dveří do Underworldu vystupuje záhadná nemrtvá postava a prakticky zabíjí hlavního hrdinu tím, že mu vysaje duši. Je celkem nepříjemné dívat se na to, jak drahá Patty pláče na vašem hrobě, ale musíte vydržet. Za čas jste znovu přivedeni k životu. Bez duše se ale cítíte celkem prázdní a jako bonus hrozí to, že se stanete démonem. Je třeba získat zpět, co vaše jest. Krom těchto osobních trampot je kolem ještě spousta globálních problémů, takže se skutečně nudit nebudete.

Je celkem náročné skloubit pirátskou tématiku spolu s fantasy prvkem. Piranha Bytes se to povedlo již 2x. Znovu přichází bezejmenný hrdina, jehož osudem je ovlivnit životy ostatních. Příběh se vydává střední cestou. Není to sice žádné epické dobrodružství, ale ani výrazně neurazí.

Vedlejší úkoly jsou na střední úrovni. Není zde prakticky nic, co bych už nezažil u jiných RPG, ale občas jsem se setkal s questem, který mě skutečně zaujal, popřípadě na mě zapůsobil určitou dávkou nostalgie. Narazit na lovce, který potřebuje pomoc s bandou goblinů mi nápadně připomnělo právě první dílko Piranha Bytes, kde byla banda této rasy přímo u lovcovi chatrče. Po jejich likvidaci byl spokojen a byl vás ochoten učit.

Hodně zajímavým zpestřením hry je hledáním pokladů. Ty občas nabízejí skutečnou výzvu. S jedním pokladem je spojen úsměvný úkol. Mladý pirát vám nabídne, že vám za pomoc při nalezení truhly dá pět tísíc zlatých. Bez rozmyšlení jeho nabídku přijmete. Cesta je sice trošku náročná, ale po pár minutách se dostanete na místo, které se zadavatelem hledáte. Po vykopání na vás čeká skutečně zajímavé překvapení, které nejednomu hráči vykouzlí na rtech úsměv.

Poté, co jste navráceni k životu, je potřeba se přidat k jedné z komunit, které na ostrovech sídlí. Někteří z nás, co si pamatují první díl oslavované série Gothic, si jistě rádi vzpomenou na tři frakce, ke kterým bylo možné se přidat. Stejně je to i v Risen 3. Mágové, lovci démonů a voodoo piráti. Každý z táborů má něco do sebe, takže je dobré si hru možná projít minimálně ještě jednou, abyste poznali všechny plusy a mínusy jednotlivých kast.

Jak se učí postavy

Na nových RPG mi celkem vadí myšlenka toho, že každá postava je samouk. Dokáže se naučit kouzla či jiné dovednosti jen pomocí toho, že si nakliká body v záhadné tabulce, jenž nahrazuje jak trenéry, tak i knihy. Touto cestou naštěstí Risen 3 nejde. Vydal se osvědčenou stezkou specialistů a učitelů, kteří vás nové dovednosti za pár zlatých naučí. Tento systém je přeci jen o něco víc logický než první uvedený.

Vlastností, které se vaše postava může naučit, je skutečně mnoho. Od dovedností rozvíjející crafting, až po magii. Každé vylepšení vám značně ulehčí život. Nejzajímavějším skillem, které je možné se od zlodějů naučit, považuji ovládání opičky, která se dostane na místa, kam se vysoký hrdina nedostane. Stejně je na tom kouzlo, jenž promění hlavní postavu v papouška. Díky němu má možnost vyletět do výše položených míst, kde bývají uložené různé poklady. Milovníci alchymie si přijdou v Risen 3 rozhodně na své. Jejich záliba v míchání lektvarů a sběru květin se jim bohatě vyplatí poté, co jim lektvary značně zvýší statistiky. Stopa prvních dílů série Gothic se rozhodně nezapře.

Výbava a minihry

Zbraně zůstávají stejné jako u dvou předchozích dílů. Šavle, pušky, brokovnice a pistole. V primárním slotu má vaše postava buď obouruční palnou zbraň, meč anebo kouzlo. Sekundární slot je zaměřen spíše na bambitku, vrhací nůž či kuši. Vybavení se však nedělí jen na předměty, které se používají pro zabíjení nepřátel. Je zde i pestrá paleta obleků a itemů sloužících pro konzumaci či míchání lektvarů anebo tvrdého alkoholu.

Většina předmětů se dá získat u obchodníků pomocí craftingu či v tajemných truhlách. Cestu vám občas zkříží i legendární itemy ukryté v truhlách s poklady. Frekvence nálezů lepších předmětů je celkem malá, ale i přesto občas narazíte na itemy, které vás pořádně boostnou.

Na chvíle oddechu jsou zde tři mini-hry. Házení nožů na pohybující se terč, pití tvrdého alkoholu a páka založená na fast eventech, které z duše nesnáším. Tato část není zrovna ničím, co by mě výrazně zaujalo. Hra by se bez ní asi bez problému obešla.

Kvalita před kvantitou

Magie zde působí celkem zajímavým a hlavně svěžím dojmem. Dá se praktikovat dvěma způsoby. Levým tlačítkem vytváříte combo, které po uvolnění může například v případě kouzla blesk odhodit. Pravá část myši slouží k míření vašich střel. Nedá se říct, že by ve hře byly mraky kouzel. Hra obsahuje útočné, supportovací a morfovací spelly. Prakticky jich není zrovna moc. Ti kteří očekávají záplavu možností v tomto směru, budou možná nemile překvapeni. Tento nedostatek se snaží vynahradit tím, že sesilatel nepotřebuje k praktikování jednotlivých magických efektů aspekt, který by je limitoval (manu). Je příjemné zjistit, že autoři si vybrali kvalitu před kvantitou, která jde vidět u jiných titulů.

Soubojový systém na mě ze začátku působil celkem toporně. Není se čemu divit, když animace sekání a pižlání nepřátel, vypadají jako ze zpomaleného filmu. Časem jsem mu ale přišel na chuť a výrazně mi nevadil. Nepřátelé mi totiž ukázali, že většinou mě nechají použít silný styl jen ve výjimečných případech.

Po soubojovém systému přichází o něco méně příjemná část ve formě konzolových fast eventů. Oblíbené rychlé mačkání jednoho tlačítka může být příjemné možná na ovladači, ale na klávesnici to na mě působilo dost nepříjemně. Přeci jen, když mačkání klávesy rozhoduje o vašem životě či smrti, není to zrovna super pocit. A jako bonus tyto rychlo-pasti fungují jen na vás. Společníci a nepřátelé mohou bez problému proběhnout skrz nastraženou výbušninu a nic se nestane. U humanoidních nepřátel se vždy na konci souboje spustí animace, která působí hodně zajímavě.

Po pár hodinách či několika desítkách soubojů jste již schopni předpokládat údery a taktiku vašich nepřátel. Na časování silných útoků je třeba odhadnout úder nepřítele, popřípadě si vylepšit soubojový styl natolik, aby měli vaše dlouhé údery menší dobu mezi začátkem seku a samotným úderem. Když je mít vylepšené nebudete, tak strong styl nemá prakticky smysl, protože vás nepřítel zraní dřív, než udeříte. Časem přijde moment, kdy zabijete 1vs1 Shadow Lorda sice se při tom trošku zapotíte, ale adrenalin, který při tom zakusíte, stojí za to.

Stvůry jako zastara

Paleta nepřátel je skutečně pestrá. Je tvořena jak lidmi a jinými humanoidy, tak netvory, z kterých vám bude přecházet zrak. Každý ze starých známých je tu zastoupen a ti, kteří postrádají legendární důlní červy, dostanou štoly plně osídlené termity a nebezpečnými pavouky. Brouci redukují populaci zdejších horníků celkem rychle, takže je potřeba zakročit a pořádně temné štoly pročistit. Nemrtvý jsou zde zastoupeni slušnou paletou monstr, na každém z ostrovů je jeden shadow lord a s ním moc velká zábava rozhodně není. Je dobré se na něj vždy vydat s početnou partou, což jeho pád značně urychlí.

AI nestvůr je na hodně dobré úrovni. Reagují a útočí společně a využijí jakoukoliv možnost vám uštědřit pořádnou lekci. V jiných hrách na vás i přes početní přesilu přicházejí po jednom a respektují férový soubojový systém. Risen více sází na reálnost, takže na vyšší úrovni s vámi nepřátelé jednoduše vymetou podlahu. Nejhorším protivníkem jsou ti, kteří zraňují jen pomocí drápů a tesáků. Jediné, co mi skutečně schází, je určitá forma ekosystému, jenž byla například v již uvedené sérii Gothic. Zvířata se lovila navzájem a mrchožrouti nebyly snad nikdy v bezpečí. To zde není a dle mého názoru je to celkem velká škoda, že byl tento aspekt vyřazen.

O něco hůř je na tom AI vašich společníků. Ti občas reagují dost opožděně. Asi bych si jejich spolupráci představoval trošku jinak, než předvádí. Souboj začne a oni jen stojí a koukají třeba 5-15 sekund, což je v herním světě celkem dlouhá doba. Další zajímavostí je to, že nestvůry reagují ze začátku jen na vás. Členové party pro ně nejsou asi dost atraktivní, popřípadě trpí určitou formo neviditelnosti. Díky jejich umělé inteligenci nebylo možno využívat stealthu, jelikož se občas jednoduše rozhodli, že nepřátelé, okolo kterých se chcete dostat nepozorovaně, stojí za to zemřít. Tím pádem je stealth minimálně s parťákem naprosto nepoužitelný.

I přes děravou AI dokážou být vaši společníci celkem užiteční. Prakticky vám hodně zjednodušují hru a umožňují vám zdolat protivníky na ,které by jste bez nich jednoduše neměli. Parta, která vás provází, může být celkem početná. Jednou jsem dosáhl až čtyř členů bojujících po mém boku.

RPG, které možná sedne

Já osobně jsem při hraní zvažoval mezi 8-9. Hra je pojatá velmi kvalitně. Nabízí hodně starých prvků, které například mě hodně potěšili. Škoda je, že byla vytvořena pro starší generaci konzolí. Tento aspekt na ní je hodně znát, prakticky se nekoná žádná grafická inovace. Ale jestli chtěli autoři dělat hru i pro old-gen, je tento krok celkem rozumný. Tento nedostatek je hráči plně vynahrazen ve formě propracovaného a hlavně promyšleného světa, kde žádné místo nemá své dvojče. Příběh se vydal spíše střední cestou, takže mě výrazně nepřekvapil ani nezklamal. Kvality prvních her této společnosti sice Risen 3 nedosáhne, ale stále jde o hodně kvalitní RPG titul, který stojí za to si zahrát.