Některá ze studii se rozhodla, že budou své série obohacovat novými díly každý rok, je to tak správně, anebo je to chyba?

AC kvantita nebo kvalita

První díl této série byl průměrný, za zásadní kus se považovat nedá, sice posunul některé herní hranice o pár kroků a ukázal nové možnosti ale nudnost, stereotyp a ne moc rozdílné lokace, strhly hru mezi průměr. Právě přes tyto vlastnosti bylo celkem náročné tento díl dohrát.

Když kuchař vaří stejný kus po druhé, tak je u něj možné vylepšit chuť a prožitek z celku. Stejně tak se to stalo u druhého dílu AC. Autorům došlo, kterým směrem by se měli dát, a proto vložili do hry daleko víc zajímavý a měnící se svět více nepřátel a rychlejší soubojový systém spolu s epickým příběhem udělali své. Hra se tím pádem dá považovat za nejlepší kus této série. Byl udělán značný posunu kupředu možná, proto i komunita tento díl považuje za nejlepší z celé série.

Italie byla výborná lokalita, tudíž další část příběhu se nemohla odehrávat jinde než v Římě. Bratrstvo se objevilo v nových barvách, možností ovládat lidi a vylepšenou grafikou. Příběh znovu nezaostával a o zábavu při čekání na další díl se postaral výborný multiplayer.

.

Vítězství kvantity nad kvalitou

Měl to být konec Eziova příběhu. Měl odhalit a spojit všechny nitě do jedné a odhalit části příběhu, které hráč prozatím ještě nechápal. Na jeho smůlu po předchozích dílech ale nepřinesl nic přelomového a vyzněl spíše průměrně. Tím pádem se u komunity moc neujal a je brán jako jeden z nejhorších dílů série. Multiplayer v něm byl slabý a neproběhla v něm žádná zásadní inovace.

Assassin’s Creed III přichází v první moment s celkem zajímavým příběhem, zasazeným do Amerického boje za svobodu. Mě zaujal spíše podobností s Posledním Mohykánem, legendárním filmem, tak i knihou. Škoda že skutečnost tak oslnivá nebyla. Příběh byl průměrný a hlavní postava ne moc záživná. Multiplayer zde není jako plus, působí spíš jako skutečně těžký kámen, který stahuje hru ještě o pár příček hloub.

Měla to být trilogie, ale Ubisoft se nakonec rozhodl poslechnout buď volání peněz, anebo komunity fanoušků, a začal tvořit další díl. Možná se pro tento krok rozhodl i kvůli napravení své reputace po mírném škobrtnutí. Nevím, jestli to byl nejlepší krok i přes kladná hodnocení je hra průměrná s hloupými postavami i příběhem které za moc nestojí a jako bonus zde byla ze začátku velká řada bugů. V recenzích dostává skutečně směšné plusové body, takže prakticky se hodnocení vytváří z toho, že je to prostě AC hra.

Ubisoft přišel nyní s myšlenkou, že kvůli komunitě fanoušků bude vydávat AC tituly každý rok. Co to ale bude skutečně znamenat pro fanoušky? Již v tento moment má Ubi problém s vytvářením dobrého a záživného příběhu. Společnost není schopná vymyslet pořádnou zápletku ani, když na to má víc času. Jak bude asi příběh vypadat, když hra bude vycházet každý rok, tedy bude na určité herní detaily méně času. Hry by přeci jen měli mít pořádný příběh, jinak ve výsledku za moc nestojí.

Tento kousek by se měl možná na chvíli nechat uležet a neservírovat ho neustále nedovařený bez větších úprav.

CoD válečná evoluce

Call of Duty další výrazná série o které není na škodu mluvit, z druhé světové války se v těchto momentech dostala až do ne moc vzdálené budoucnosti. Pozdější částí série jsou značně propagandistické, a možnost hrát za jinou stranu než Americkou je ve hře prakticky nemyslitelná. Ale kde byl začátek?

První díl je zasažen do druhé světové, příběh byl příjemný a systém životů ve hře nebyl vůbec špatný, výborný zde byl i multiplayer. Nesmím v tomto směru opomenout ani výborný datadisk v podobě United Offensive sice byl náročnější ale stál za to.

Ve stejném duchu následoval první díl i druhý. Vylepšením prošel grafický systém i systém zbraní a míření. Nevýhodou zde byl, však systém to vydýchám, kdy vás výstřel ze zbraně nezabil hned po prvním zásahu. Pár výdechů a kulky byly venku, mohli jste tedy dál běhat a střílet nepřátele. Tento systém byl novinkou, která byla kvuli usnadnění v budoucnu zavedena do většiny FPS. Multiplayer byl znovu výborný a je stále aktuální. Po té následoval přechod na bojiště nové doby. Příjemné postavy, celkem zajímavý příběh a dobrý multiplayer, pomohli tomuto titulu prosadit se. Popravdě je to poslední kousek, který za hraní asi skutečně stojí.

Degenerace

Čas mezi jednotlivými díly se začal zkracovat, na nových dílech se to začalo odrážet, Modern Warfare 2 a 3 začínají mít na rozdíl od prvních tří dílů problém, jak s hlavní dějovou linii tak i s multiplayerem. Vývojáři se v mnoha směrech rozhodli ignorovat herní komunitu což je vždy špatným znamením. Občas zmatený příběh spolu s minimální výzvou a ne moc povedenou hrou pro více hráčů zařazuje MW 2 mezi FPS průměr.

Mezitím vyšel titul s názvem Black Ops. Ten přišel s celkem krátkou herní dobou, občas hloupou AI a mírně zmatenými úkoly. Ale i přes tyto nedostatky se hra ujala a zaujala příběhem a dobrým multiplayerem.

Následující díl série asi nevyšel podle představ tvůrců. Nepřinesl nic nového a některé jeho aspekty nebyly zrovna moc oslnivé. Hra stále pracovala se starým enginem a byla v některých směrech hodně podobná předchůdcům. Naštěstí se fanoušci konečně dočkali uzavření příběhu z předchozích dílů. Multiplayer zde znovu pracoval na stejné úrovni. Což je škoda vzhledem k možnému potenciálu. Možná to bylo tím, že většina původního teamu IW již na tomto kousku nepracovala a to se podepsalo na hře jako celku.

Black Ops II měl slibnou základnu, ale znovu jí nebyl schopen využít. Hloupost nepřátel je znovu značně citelná, grafika se neposunula snad ani o píď a kampaň je znovu nepříjemně krátká. Multiplayer jako celek znovu neprochází větší změnou.

Next-gen s názvem Ghost přistál minulý rok a konečně dostal hodnocení, které si skutečně zasloužil. Znovu nezajímavý příběh, hrozná AI a postavy bez jakéhokoliv charakteru. I to spolu multiplayerem zasahuje tomuto dílu poslední rány z milosti.

Tento rok na pultech obchodů přistane nový CoD a uvidíme, jak dopadne v očích publika. Snad se tento díl pohne trošku lepším směrem a nebude jen dalším neúspěšným dílkem série.I na této sérii jde znát, že neustále recyklování a používání stejných či podobných témat vede k postupné degeneraci a zhoršování kvality nových pokračování. Možná by komunita více ocenila jedno kvalitní dílo než pět ne moc kvalitních.

Často neznamená dobře

Myšlenka je jasná chci poukázat hlavně na to že kdyby tyto díla vycházela s větším časovým rozestupem, určitě by se to projevilo na kvalitě příběhu a všech herních mechanizmů. Hráči by si mohli díla více vychutnat a nebyly by tolik zahlceni neustálým ne moc kvalitním obsahem. Zajímavé je, že většinou jsou tyto postižené děti série hodnoceny kladně jen kvůli jménu značky. Což je skutečně smutné.

Dobrý příběh a kvalita hry u mě předčí kvantitu. A jak je to u vás?