Watch Dogs – Trefa do černého anebo průšvih roku?

Pár týdnů jsme dostávali kvanta informací týkajících se nové hry Ubisoftu. Hodně bylo slíbeno, co však bylo splněno?

Aiden Pearce

Hlavní postava tohoto příběhu je výrazná a je možné si k němu vytvořit určitý vztah. Tímto krokem mě Ubisoft celkem příjemně překvapil, většinou jsou jeho postavy spolu s příběhem na celkem šikmé ploše. Charaktery zde dokáží zaujmout. Pro mě byla například hodně sympatická Clara, která mi v některých aspektech připomínala Lisbeth. Hackerku z filmu Muži co nenávidí ženy. Jako celek je příběh spíše na střední úrovni ale oproti sérii AC kde v posledních dílech kulhal jako mrzák se Ubisoft vyznamenal.

Příběh je zde založen na tom že Aiden udělal pár chyb. A za ty se vždy platí. Na Aidenovu smůlu zaplatili ti, které miloval. Jeho malá neteř přišla o život a nyní je jen na něm, aby zjistil kdo příkaz k tomuto kroku. Je asi hlavně na vás jak si tento příběh prožijete a s jakou silou vás vtáhne do děje.

Postup příběhem vás odměňuje zkušenostmi. Ty vám vylepšují schopnosti, kterými disponujete. Strom vlastností obsahuje jak hacking u něhož můžete vylepšit například výdrž baterie vašeho telefonu či různé triky s elektronikou. Poté nastupuje větev soubojů. Ta nabízí jistější střelbu, spolu s větší vydrží proti kulkám a granátům. Některé předměty je možné vyrábět a tím pádem se nabízí investice do craftingu. Nesmí zde chybět ani položka obsahující auta zde je možnost dostat se lépe do jejich interieru či zvýšit způsobený poškození vašim tunovým mazlíčkem.

Pozitivní reakce

Město na mě působilo hodně příjemně je z něj prostě cítit život. Lidé reagují na podněty, které se kolem nich odehrávají. Občas je dokonce můžete zachránit při dopravní nehodě, kterou sami svou neopatrností způsobíte. Není ani moc chytré chodit se zbraní mimo váš kabát. Většinou to způsobí to, že nějaký uvědomělý občan zavolá policii a vám pak již nezbývá nic jiného než utíkat. Chicago je skutečně velké město, takže by hráč neměl mít problém se vyřádit na pár desítek dalších hodin po dohrání hlavní linie.

Jelikož jsme ve velkoměstě tak je zde spousta možností jak se vydovádět i mimo hlavní příběhovou linii. Kasina, automaty či podvodník uprostřed ulice to jsou věci, na kterých se dá celkem slušně zbohatnout. Když si chcete užít trošku akčnější zábavu, tak proč si nezahrát na hrdinu. Máte zde okolo 20 zločinu, kterým můžete zabránit. Sice se stále opakují, ale to se dá celkem snadno překousnout. Najít občas úkryt zločinců také není k zahození. Dostat se k šéfovi je ale občas trošku náročnější ale dá se toho docílit i bez spuštění alarmu či jiného získání pozornosti okolního publika.

Jediným prvkem, který mi celý zážitek kazil, bylo řízení spolu s fyzikou. Ty zde pracují na trošku jiném modelu, než byl prezentován poslední týdny. Těšil jsem se, že po nárazu do jiného automobilu či do ocelové bariery nebude mé auto schopno dál pokračovat v jízdě. Což jsem se šeredně spletl. Nejen že po nárazu vozidlo prakticky může jet dál ale jako bonus má stejnou rychlost jako předtím, jednoduše řečeno, šlape jako hodinky. Ovládání vašeho vozidla je občas na skutečně děsivé úrovni a chvílemi naprosto ztrácíte stabilitu. Na mě je celek řízení až příliš arkádový.

Vše jednou ranou

Systém zranění od zbraně zde není řešen zrovna tou nejlepší cestou. Hráči stačí jedna rána prakticky do jakékoliv části těla a nepřítel je mrtev či neutralizován. Znovu zde nastává podobný systém, jako třeba u Wolfa kde jsem nepřítele strefil nožem do body a on na toto zranění skonal. Zde se to ovšem netýká jen určité zbraně ale naprosto všech. Proč tedy nepřítele ostřelovací puškou střílet do hlavy, když stačí zamířit na patu a jednou střelou do ní ho odstranit.

Jsou zde celkem povedené stealth pasáže, kdy své nepřátele odlákáte pomocí využití okolního prostředí. Na tomto herním stylu je patrné, že si sním vývojáři, celkem pohráli. Sice se zde najde asi jeden bod, který se mi stal přímo ve hře. Pomaličku se plížím okolo chlápka, který si šel zakouřit. Stačí chvilka neopatrnosti a narážím do dřevěného trámu, ten padá na zem, čímž vytváří celkem slušný rámus. Problém je, že se postava, které stojí asi 30 centimetrů ode mě ani nepohne. Ja vím detail, ale podle mého názoru stál za zmínku.

Když už vás přestane bavit hrát si na tichošlápka, není nic jednoduššího než vytáhnout pořádný kanon pokropit nepřátele kulkami. Volba je jak plnit jednotlivé mise je většinou na vás.

Velký bratr tě sleduje

I tak by se to dalo říct. Kamery jsou naprosto všude. Elektronika je jednoduše zbraní této doby. Watch Dogs ukazuje, jak jednoduše se vám někdo může dostat do soukromí, vykrást bankovní konto či způsobit vážnou dopravní nehodu. Musím uznat, že ve hře je to zábavnější, než by to bylo asi ve skutečnosti. Hackování je ve většina případů velmi jednoduché stačí držet klávesu a určitý mechanizmus se spustí. Složitější systémy musíte ale nabourat a propojit pomocí logického systému, napájení určitých vláken po jejich propojení a zapojení hlavního uzlu se vám hackovaný objekt většinou otevře. Vaše možnosti jsou ze začátku značně omezeny jako nedostatek dovedností vašeho smartphonu tak i oblastí kde vaše kousky fungují. Abyste měli signál, musíte nahackovat věže, které tento ho vysílají. Ty jsou většinou umístěny hodně vysoko a zabezpečeny dvěma a více bezpečnostními prvky. Když je ale překonáte tak je odměna celkem sladká. Rozšiřuje se totiž dosah vašeho vlivu. Tím pádem čím víc vysílačů tím víc zábavy.

Aiden může být prakticky díky kamerovému systému Velkého bratra všude bez toho, že by byl hmotně přítomen. Váš smartphone zde působí jako hračka s kterou můžete dělat doslova psí kusy. Zvedat mosty, vyhazovat generátory elektrického proudu či jen ovládat kamery. Ty vám poslouží v mnoha momentech hry. V některých misích je hacking naprosto nezbytný. Jednou z prvních misí je například přepadení a likvidace mafiánského konvoje. Využití semaforu vám pomůže tento kolos zastavit, a když se pokusí utéct, první zátarasy odvedou svou práci na jedničku. Uniky před strážci zákona jsou zde také usnadněny přetechnizovaným rázem města. Když prostě chcete zmizet tak nadzvednete most na hlavním dopravním uzlu či odpálíte hydrant a hned máte po starostech. Čím dále v příběhu jste, tím více možností vám hra dává. A vaši nepřátelé pomalu zjišťují, že nosit po kapsách granát s elektronickou pojistkou není nejchytřejší nápad. Otravuje vás helikoptéra? Tak jí prostě vypněte.

Právě tento prvek je pro mě ve hře tím základním a jedinečným kamenem, který hru odlišuje od ostatních titulů tohoto rázu. Vkládá tomuto titulu do rukou tolik možností, ale na jeho škodu jich využije jen část. Asi si nechává hodně prostoru pro DLC.

Jak hacknout hackera

Multiplayer zde plní celkem zdařilou funkci a hledat některé nepřátele není zas tak lehké jak by se na první pohled zdálo. Když se dokážete výborně schovat v davu, stává se z toho pro vaší oběť velká výzva. Čas zde hraje velkou roli, protože máte určitý limit, abyste našli narušitele, který vám chce uškodit. Když ho ale najdete a vpravíte mu kulku do hlavy, hned se cítíte trošku líp. Samozřejmě ho můžete zneškodnit i bez toho že by bylo nutno nepřítele zabít.

Celkové hrání více hráčů nabízí mnoho možností. Od již zmíněného hackingu až po závody, sledování a možnosti jen tak se potulovat s ostatními.

V určitém směru mi tento typ multiplayeru připomíná Dark Souls II, kde byl prakticky na stejné úrovni. Určitý nepřítel se vám dostal (nahackoval) do vašeho světa a dělal neplechu či vám naopak pomohl.

Darovanému koni na zuby nekoukej

Nalejme si čistého vína. Doba kterou si vývojáři na tento projekt vzali navíc nebyla krátká byl to skoro půl rok. Poté přišla hodně nepříjemná mediální masáž, kdy jsem tento herní kousek viděl snad všude. Hra byla prezentována jako skutečná herní revoluce. Model poškození aut vypadal skutečně epicky. A vytvořila ve mě dojem něčeho, co skutečně stojí za koupi.

Ve skutečnosti jsem ale dostal zážitek, který se jen těžko dostává na nadprůměr. Přirovnal k bych to ke sklenici minerálky, sliby vyšuměli a zůstala jen obyčejná voda. Jistě patche do budoucna vše napraví. Jenže koho to zajímá? Recenzuji snad hotovou hru. Nezajímá mě, jestli patch číslo X vylepší hru v těch ohledech, které jí právě schází. Hra měla neskutečně velký potenciál, jenž byl podle mě ve velké míře promrhán.

Jedním z aspektů, který mě nepříjemně překvapil, byla optimalizace. Řekl bych, že můj pc je na celkem dobré úrovni. Ale WD ho díky neoptimalizovanosti trestalo, jako malého školáka ze začátku jsem musel hru jet na střední detaily, abych si udržel stabilní fps a tím pádem i hratelnost.

Z Watch Dogs vyplývá znovu jedno velké poučení, kupovat hry v pre-orderu je prostě hloupost. O to víc to platí u velkých AAA studii. Zajímavé je porovnat recenze hráčů a recenzentů. Ale asi platí pravidlo, darovanému koni na zuby nehleď. Na závěr bych asi řekl, že hra se některým bude líbit a jiným naopak ne, otázka je jestli vás zaujme její styl.