Před měsícem jsem měl v rukou Sniper Elite V2. Poté co jsem titul dohrál a strávil několik hodin v multiplayeru jsem se rozhodl, že mi nadcházející nástupce nesmí uniknout. Jak to nakonec dopadlo, překvapila mě hra, anebo dopadla hůř než její předchůdce?
Jedna rána, jeden mrtvý
Hra je znovu zasažena do prostředí druhé světové války. Tentokrát ale již nebudeme bojovat v nám dobře známé Evropě, ale přesuneme se do sluncem rozpálené Afriky. Hrdina navštíví dokonce i nám historicky dobře známý Tobruk, kde bojovali a umírali naši stateční vojáci. Člověk by si řekl, že do zajímavého prostředí zapadne i příběh, který hráče chytne hned v prvním momentu hraní. Jestli skutečně doufáte v kvalitní zápletku, tak jste na špatné adrese. Nejen že je hlavní zápletka celkem ohranou pohádkou, kterou jste snad viděli v každé hře zabývající se válkou, ale ani záchrana v podobě hlavního aktéra příběhu se zde nekoná. Jeho charisma totiž dosahuje bodu mrazu, takže není možné si ho více oblíbit. Co si ale budeme povídat, titul zde nehraje hlavní notu, takže by se toto zakopnutí dalo odpustit.
Jak se říká nikdo není ostrým vojákem hned při první misi. Váš hrdina sice nepřišel do Tobruku jako nováček, ale i přesto tak bude začínat. Za každé zabití či akci dostáváte určitý počet zkušeností a za ně se vám později posouvají levely. Čím vyšší level jste, tím víc možností se vám otevírá. Na úrovni 8 máte například průraznější kulky či trošku větší inventář. Hra vám tímto způsobem ukazuje, že když jí projdete pořádně budete po zásluze odměněni.
Jednou z novinek je také úprava vaší milované pušky. Ta sama o sobě má mnoho vlastností a vy si musíte vybrat, které z nich upřednostníte či naopak. Před začátkem mise si vždy nastavíte, které ze zbraní vám budou sedět nejvíce na daný úkol, jenž máte před sebou.
Najdi a znič
Hlavní mise jsou založeny jak na likvidaci a plnění. Cesty jak jednotlivé zadání splnit jsou různé. Zajímavý je rozhodně stealth. Sice se úkoly, které v něm ze začátku vedete, později většinou mění v celkem slušný masakr, ale i přesto je to zábavná možnost. Zářným příkladem je mise, kdy se vaše postava má nepozorovaně dostat do pevnosti a zachránit vězně. Při jeho útěku, prakticky opevnění, do něhož jste pronikly, vyvraždíte do posledního muže, ale i přesto je tichý postup oproti jiným titulům velmi záživný.
Pří plnění hlavní mise si můžete čas zpříjemnit i plněním vedlejších úkolů, jenž vám hra nabídne. V jedné z kapitol máte například zničit dělostřelectvo. Proč přitom nezlikvidovat i německou rádiovou komunikaci spolu s čerpací stanicí plnou tanků? Celkově jsou vedlejší akce zpestřením, které stojí za to splnit.
Konec bludiště
Ano konečně jsme se dočkali momenty kdy koridory, které lemovali tuto hru zmizeli a nám se otevírá skutečně velkolepý prostor otevřených lokací. Problém je že po minulých dílech nemají tvůrci s větším světem velké zkušenosti. Jednotlivé mise jsou sice zajímavé a pěkné. Ale po určité době strávené v tomto světě zjistíte, že nevyužívají plně svůj potenciál a od zábavy přecházejí k stereotypu, jelikož se musíte většinu času plížit tak je tento pocit umocněn. Otevřený prostor je dobrá volba jen je ho třeba lépe využít.
Ve všech lokalitách jsem našel řadu bugů ale ty se dali překousnout. Hlavní problém byl s tím, že se vojáci vesele zasekávali do textur a pak z nich dokonce stříleli. Hodně nepříjemná vlastnost když si nepřítel stoupne do kamenné zdi a ta z něj vytvoří golema, kterého není zrovna jednoduché zabít. Popřípadě se zaklíní a pak již jen čeká odevzdaně na smrt.
Chytřejší než ostatní?
Právě díky rozlehlostí lokací dávají autoři větší prostor stealthu a spolu sním, přichází i AI. Ta se v mnoha ohledech posunula o celkem velký kus, ale občas má zajímavé výpadky. Pro příklad bych uvedl moment, kdy spolu dva vojáci diskutují jeden z nich zaregistruje pohyb a tak se k vám vydá. Je střelen do hlavy, ale druhý muž si ničeho nevšimne. Jindy je zas nelogicky pozorný, hlavně při vaší indikaci.
Nepřátelé vás nyní indikují za pomoci dvou stupňů pozornosti. Prvním je žlutý kroužek, který po naplnění vzbudí u vojáka podezření, takže jde určitou lokací, kam to jde zkontrolovat. Druhým stupněm je naplnění červeného, při kterém se již spustí vnitřní alarm postavy a hned po ní následuje poplach, kdy se na vás zaměří všichni ozbrojenci v okruhu 200 metrů. Občas je indikace trošku přísná. Pro příklad bych uvedl pevnost plně osídlenou německou posádkou. Při pohybu v opevnění se musíte neustále plížit, jinak i Němci ve sklepě zareagují na vaše kroky. I přesto že jsou ve své plně střežené základně. Střelba je na tom už o trochu lépe.
Místo odkud jste vystřelili má určité ohraničení. Většinou to bude od 30 až po 60 metrů. V tomto okruhu vás nepřátelé budou hledat, po opuštění dané oblasti znovu přecházíte do stealth režimu. Dalo by se říct, že je to dobrý systém. Jeho problém je snad jen v tom, že když odběhnete tak o vás nepřátelé ztratí zájem a již o vás neví, což v určitém směru postrádá logiku. I přes tyto nedostatky mi AI přijde na lepší úrovni než ve většině her, zabývajících se touto tématikou.
Kulka sem, mozek ven
Pro ty, které nezaujme intelekt jejich nepřátel, je zde znovu X-ray-vision, který dokáže cestu vaší kulky ukázat až do posledního detailu. Nezůstáváme však jen u lidí. Rejstřík obětí se rozrostl o vozidla a tanky, které bude nyní náročnější zničit. Před začátkem střelby si obhlédnete bojiště, označíte vojáky a objevíte slabiny vozidel pohybujících se po bojišti. Tanky například prošli oproti minulému dílu zásadní změnou. Nestačí je jen střelit do nádrže na bocích a dívat se jak krásně explodují. Palivo je pečlivě ukryto, a proto je potřeba zabít první řidiče, díky čemuž se tank stane raněným lvem čekajícím na smrt. Ale pozor! I umírající šelma může zabít a zde tomu není jinak, dělo totiž stále funguje. Vaše cesta rychle povede do zadní části obrněné želvy, kde se skrývá její slabina. Trošku náročnější, ale o to zábavnější.
Sniper Elite 3 je ale hlavně o výborně propracované kooperaci. Spolu se svým kamarádem můžete plnit jak jednotlivé mise tak i celou kampaň. Za pomoci spoluhráče si můžete hraní usnadnit označováním nepřátel či výstřely v totožný moment, takže již budete mít celou situaci pevně pod kontrolou. Hra zaměřená na tento styl hraní možná více než by ve skutečnosti měla, díky tomu trpí hra pro jednoho hráče.
Válka nekončí
Jak na mě tedy hra působila? Byla na celkem dobré úrovni. Oproti předchozímu dílu jsem byl mile překvapen. Nejvíce mě potěšila AI, ta se od posledního dílu značně posunula a nepřátelé již nepotřebují wallhack, aby s vámi udrželi krok. Sice stále ještě postrádala větší dávku logiky, ale byla na lepší úrovni než u většiny ostatních her. Expanze do otevřeného prostoru se podle mě povedla jen na půl, ale to se snad časem napraví. Na mě tento titul působí jak nadprůměr. Doufám, že se s tímto hrdinou nepotkáváme naposled, a proto se možná do budoucna můžeme těšit na něco, co dosáhne či dokonce překoná některé AAA tituly.
Napsat komentář