Confrontation je zajímavý mix RPG a strategie, kdy najednou hrajete za 4 protagonisty, ale nevylepšujete žádné budovy, nestavíte základny. Ke Confrontation jsem se dostal čirou náhodou. Neměl jsem co hrát a neznámá, avšak lokalizovaná RPG strategie mi zrovna přišla vhod. Hrajete zde za Akkalyňany (nepíšu to dobře, ten název si přesně nepamatuji), za gryfí válečníky, resp. za jejich elitu. Do rukou se vám dostává skupina čtyř nejlepších. Máme zde velitele Dariuse, schopného bojovníka a team supportera. Dále je zde bojový mág, ranger a kouzelnice. Všichni mají své jedinečné schopnosti, jedinečné strategie. Jedinečnou roli v týmu. Minimálně ze začátku nebylo jednoduché zorientovat se a efektivně využít každého člena. Časem se ještě seznámíte s osmi dalšími převážně jedinečnými hrdiny. Do vínku se vám dostane ještě soudce, strážce, zaříkávač, paladin a čtyři další. Zkušený stratég si sestaví svůj tým snů. Pro mě „nestratéga“ to byla otázka množství životů a krásy zbroje.

Klišé jak stodola

Něco málo k příběhu. Světem otřásá mocné zlo a jen malá skupina gryfích bojovníků má šanci zastavit nerovnocennou hordu škorpióních bojovníků. Jejich velitelka se rozhodla vytvořit nekonečné zástupy mutantů. K tomu ale potřebuje genetické vzorky orků a vlkanů. Gryfí bojovníci tedy musí dostihnout a zničit početnou karavanu elitních škorpiónů. Spojenectví by v tuto chvíli přišlo vhod, jenže orkové a vlkani jim v jejich snažení příliš nepomohou. „A tak se hrdinové rozhodli vykonat nemožné,“ zvolává vypravěč každou chvíli. Klišé ze hry táhne na míle daleko. Já jsem však rád, že se o nějakou tu zápletku alespoň pokusili.

Fantastický soubojový systém

Hra se odehrává na jednotlivých mapách. Je zde jasně stanovený cíl, kam se dostat. Cesta je lineární. Sem tam je možnost odbočit a nalézt truhlici s pokladem. Váš postup vám pochopitelně stíží mnozí nepřátelé. A tady Confrontation boduje. Líbí se mi, že jsou boje víceméně vyrovnané. Na bojišti tak nenastává chaos a vy máte možnost rozmyslet si, komu dát jaký rozkaz. Za tímto účelem lze hru pozastavit. Rozkazů lze udělit spoustu. S trochou umu si můžete celý souboj naplánovat dopředu, a poté jen sledovat, jak vaši reci nemilosrdně bojují v pravé bitevní vřavě. Hra by si získala mou naprostou spokojenost, kdyby…

…kdyby se nedostavil stereotyp.  Jakmile se na toto dno dostanete, nebude vám mít Confrontation co nabídnout. Následuje otravný stereotyp, který se prohlubuje, až se ze hry stává úmorná trýzeň bez špetky zábavnosti. A to má Confrontation takový potenciál. Chtělo by to více druhů jednotek, více dovedností vašich hrdinů a hlubší příběh. Otázkou tedy zůstává, zda si kupovat hru kvůli třem hodinám výtečné zábavy a dvanácti dalším hodinám nudy.