Tato dobrodružná hra, prvotina z blízkého východu pocházejícího studia Semaphore se až nápadně podobá hře, kvůli které jsem jednu dobu zvažoval koupi PS3 – Uncharted (i to jméno je přinejmenším podobné). Ve hře hrajete za Araba Farise, hledače pokladů, jemuž na jeho cestách pomáhá jeho sestra. Abych vás lépe vnesl do děje, je důležité zmínit, že se jedná o odpad děsivých kvalit. Hru bych připodobnil k nedávno vydanému Ride to Hell: Retribution.
Tady se něco nepovedlo
Že je se hrou něco v nepořádku, si uvědomíte hned po pár vteřinách hraní. Mně na grafice nezáleží, ale kdybych nevěděl, že hra vyšla letos, hádal bych tak rok 2007. Toho, jak moc je grafika odporná, si byli pravděpodobně vědomi i sami tvůrci. Všechno kolem vás tedy rozmazali. Výsledkem je, že vše kolem vás vypadá akorát tak divně a nepřirozeně. Pakliže jste v tento moment ještě nestiskli veleznámou kombinaci alt+F4, poznáte bojový model. No to je čirá katastrofa. Člověk má pocit, že bojuje proti voskovým figurínám. Nepřátelé jen stojí s napraženou rukou a pálí ránu za ránou. Jen občas se vám poštěstí spatřit pohybujícího se rivala. Poté dojde na pěstní souboje. Tyto pasáže bych nazval jako nezamýšlený vtip. Bojování zde je vyloženě komické. Zde hádám, většina hráčů odpadne a Unearthed okamžitě smaže. Neberu jim to – měli pro to dost dobrý důvod. Pokud to ale nevzdáte a dáte hře ještě šanci, užijete si přinejmenším kopu zábavy.
Špatný vtip? – Záleží na úhlu pohledu
Něco málo k příběhu. Faris se vydává do prastaré hrobky pro vzácný náhrdelník. Když se mu jej povede získat, objeví se nepřátelé, kteří po náhrdelníku prahnou stejně, ne-li více než Faris a dochází zde k ozbrojenému konfliktu. Více vám neřeknu, nechci vám totiž prozradit příběh celé hry (aktuálně jsem prozradil dějství asi 70% herní doby). Hru byste měli bez problémů dohrát za hodinu. Je to hodina plná chyb, problémů a komplikací, ale také čistokrevné zábavy. V jedné chvíli jedete na čtyřkolce a střílíte na pronásledující nepřátele. Záběry, kdy nepřátelské vozidla mizí ze scény po osmdesátistupňových horách člověka spíš pobaví, než urazí. Když se hrdina zasekne a plave ve vzduchu svým osobitým stylem, máchá kolem sebe rukama a levituje, budete spíše pobaveni než uraženi. Takovýchto momentů je ve hře spousta. Jestli mám na této hodinu dlouhé cestě najít alespoň nějaké pozitivum, tak to bude fakt, že jsem se skvěle bavil.
Hra ode mě nakonec získává dva body. Bod za to, že jsem se bavil. Bod za to, že je zřejmé, že se tvůrci skutečně snažili – na každém kroku je vidět obrovskou snahu. I když je výsledek pěkný paskvil, užil jsem si hru mnohem více, než hromadu nudných všudypřítomných stříleček. A to se cení.
Napsat komentář