Originalita. Herní prvek, který se dnes obzvláště cení, za což jsem upřímně rád. Už bylo dost obsahově prázdných a nudných stříleček využívající pořád ty stejné principy. Gone Home to však s tou originalitou možná až trochu přehání. Sám si ani nejsem jistý, mezi jaký žánr Gone Home zařadit. Inu, však posuďte sami.

Kate se vrací domů

Ve hře hrajete za mladou dívku jménem Kate, která se po letech cestování přes půl světa vrací domů. Moc se těší, až zase uvidí své rodiče, stejně tak se těší na svou mladší sestru Sam. Doma ji však nikdo nepřivítá s otevřenou náručí. Vlastně ji nikdo nepřivítá, nikdo není doma. Drahá Kate naštěstí ví, kde je klíč k domu schovaný, a tak po chvíli zdržení vchází konečně dovnitř. Spousta věcí se za tu dobu změnila. Střecha, schody a podobně naštěstí zůstaly, zásadnějším rozdílem jsou všudypřítomné krabice a pár dalších věcí. A tak se cestou znavená Kate rozhodne od základu celý dům prohledat a přijít zmizení její rodiny na kloub.

Co se tady mohlo stát?

Nemyslete si, že jde o nějakou detektivní adventuru. Na své cestě nenarazíte na jediný kriminální motiv, ani na jakoukoli jinou akci. Celý herní čas jenom prolézáte obrovským domem a nacházíte všemožné texty. Spousta a spousta monologů nahlížející do vnitra vztahů celé rodiny, různé poznámky a inzerce. Těch podstatných textů je sotva 15%. Zbytek jsou řeči o tom, jak tatínek recenzoval hudební nosiče, jakou tužku bude potřebovat Sam na zkoušce na střední školu, či v kolik hodin a kam se má dostavit Katiina matka do práce. Tedy nevím, jak vám, ale mě pročítání několik let starých cizích složenek moc zábavné nepřipadá. Celou hlavní zápletku bych mohl prozradit třemi slovy. Já jen zmíním, že se celá hra točí kolem dospívající Sam a jejích emocí.

Neskutečná atmosféra

Ze hry sálá neuvěřitelná atmosféra. Ať už budete rozsvěcovat v kumbálech, či se hrabat ve spodním prádle vašich rodičů, budete mít pocit naprosté slasti kombinované se zvědavostí. Ve hře máte v rámci domu obrovské možnosti. Jen tak si můžete zapnout kazetu s hudbou nebo si prohlédnout obrázky z vašich dětských let. V jednu chvíli jsem se do hry ponořil tak, že jsem jen tak nostalgicky vzpomínal na chvíle, které Kate prožila se svou rodinou. Takovéto vzpomínky by ale snad měla mít Kate, ne já.

Já hlupák četl skoro všechny texty, na které jsem narazil, což mi hru citelně protáhlo, ale vy byste ji mohli v poklidu vyhrát za hodinu a půl. Obecně je na Gone Home vychvalován závěr. Citově vypjatí Američané se slzami v očích sledují závěr celé cesty a poté celí dojatí píší komentáře typu „best game ever!“ Já osobně závěr okomentoval slovy „Tak jo“ a spokojeně hru vypnul. Subjektivita celkově hraje obrovskou roli na tom, jak se ke Gone Home postavíte a jak si ji užijete.