Jsem betatesterem WoWp víceméně od samého začátku closed bety, a i když beta stále trvá, prohlášení o mlčenlivosti je odvoláno a tak Vám, čtenářům, mohu prezentovat svůj názor na nejnovější dítko společnosti Wargaming. Předem se omlouvám za časté odkazy na konkurenční War Thunder od společnosti Gaijin. War Thunder už je ve stádiu volně přístupné hry a tak má nad WoWp značnou výhodu, ale srovnání se nelze ubránit. Samotná recenze na War Thunder bude (jen jak mi to mé pracovní vytížení dovolí) následovat.
Když zapnete klienta, uvítá některé z Vás dvojče vašeho starého přítele – launcher je, jak se dá předpokládat, velmi podobný launcheru WoT. Také obě hry sdílejí systém stahování patchů. Launcher, jak už je dobrým zvykem, obsahuje odkazy na seznam herních změn, speciální eventy – slevy, násobky zkušeností s určitými letouny. Jako u WoT jsou takového akce spojené s historickými událostmi. Ale ve WoWp je jich podstatně méně – důvod je zřejmý, eventy pro testery jsou poněkud bezúčelné.
Po rozkliknutí samotné hry Vás čeká přihlášení – samozřejmě podmíněné registrací a schválením přistupu do bety. Pro hraní WoT a WoWp stačí jeden účet, ale zatím je provázanost těchto her malá. Následuje víceméně stejná garáž jako u WoT. Až no to, že pásy nahradily křídla a velkorážní děla kulomety. I když, Il-20 má větší ráži, než leckterý tank ze začátku druhé světové války. Garáž je relativně přehledná, technologické stromy už méně (tady se WoWp od svého pozemního bratra liší, nemá horizontální strom, ale starší, vertikální verzi). V nedávném patchi přibylo po vzoru WoT spotřební vybavení. Hasicí přístroj, lepší benzín, ale i různé druhy munice, bomb a raket najdeme na samostatné kartě – Servis. Další karta, Moduly, umožňuje další úpravy již koupeného letounu. Karta poslední, čtvrtá (první karta, Domů, odkazuje zpět do hangáru, a jen z hangáru lze vyrazit do bitvy), umožňuje měnit vzhled letounu – maskování, ale i speciální „malůvky“ – ty ale na rozdíl od War Thunder nelze umístit kamkoli, pouze na defaultně daná místa. Dále je zde dvě větší karty pojmenované Výzkum a Úspěchy – první obsahuje technologické stromy jednotlivých národů (USA, SSSR, Německo a Japonsko) a druhý letový záznam – počet bitev, % vítězství, zničené letouny… Samozřejmostí je i integrovaný chat a seznam kontaktů, který ale není (prozatím?) sdílený s WoT.
Jak jsem již psal, pokud jste aspoň trošku znalí WoT, prostředí hangáru a úprav letounu Vám bude důvěrně známé. Také letouny, roztříděné do deseti úrovní a prozatím do zmíněných čtyř národů, jsou vybrány vcelku dobře a nejsou příliš nevybalancované (snad kromě poněkud nesmyslné existence F5U Pancake). Existují zde 4 typy letadel – stíhače (SSSR, GER, USA), palubní stíhače (USA, JAP), bitevníky (SSSR) a těžké stíhače (GER). Bohužel, „čistokrevné“ bombardéry jako Avenger, Stuka nebo Wellington zde budeme hledat marně. Nemluvě o torpédových bombardérech a speciálních letounech jako byly Swordfishe nebo Cataliny. Mimo technologické stromy stojí „prémiová“ letadla. Ta jsou dostupná za kupovanou měnu – Zlaté (v betatestu jsou odměny v této měně za prvních 5 vítězství během jednoho dne a za den je možno si vydělat max 300 Zlatých). Nevynikají nad svými normálními protějšky, spíše se jedná o historické zajímavosti, neúspěšné projekty, nebo letouny zprostředkované sovětům v rámci Lend and Lease act.
Nováček není samozřejmě ihned vržen do bitevní vřavy, bude nabádán, aby absolvoval vcelku dobře zpracovaný tutoriál. Bohužel, o tutoriálu moc psát nemohu, absolvoval jsem ho před 1700 bitvami.
První skutečná bitva Vás posadí do sedadla v lehce ozbrojeném, pomalém, ale setsakra dobře ovladatelném dvouplošníku národa, který jste si zvolili. Já osobně pořád s některými dvojplošníky létám, zamiloval jsem si jejich obratnost v dogfightu. Po několika desítkách bitev se stane z nováčka hráč a v hangáru bude mít seřazené notoricky známé letouny druhé světové války.
Máme za sebou úvod do prostředí tohoto „MMO arkádového simulátoru“. Je asi na čase objektivně zhodnotit to, čeho jsem si za zhruba 230 letových hodin všiml. První věcí, které si nelze nevšimnout, jsou mapy. Relativně hezky graficky zpracované, s rozumně umístěnými pozemními cíly. Ale tím pozitiva map končí. Na žádné z nich nenajdete funkční letiště. V této hře totiž není vůbec implementováno přistání, jako u konkurence. Tento absentující prvek je poněkud iritující, možnost přezbrojení bomb a raket po dosednutí by nemuselo být špatné. S poměrně dobrou grafikou ale jde ruku v ruce otřesná neoptimalizace (i na closed betu). Mám PC staré dva roky, s nedávno obměněnou GeForce GTX 650 a musím hrát na nízké detaily. I tak mám ale obvykle FPS mezi 30 a 35. Oproti tomu War Thunder mi na nejvyšší nastavení nepadá pod 40 FPS. Také velikost map není taková, jaká by mohla být, pravděpodobně se jedná o úlitbu arkádovitosti – do boje se dostanou letouny podstatně dříve. Také podivný autopilot, který navádí letadla zpět na mapu, se chová, mírně řečeno, podivně. Točí podstatně míň, než by mohl – a to mne nejednou stálo život/letadlo. Musím také zmínit množství víceméně zbytečné neherní grafiky – zejména přístroje na obrazovce. V předchozích verzích bylo možné interface podstatně více „zeštíhlit“, ale nyní tuto možnost už nemohu nalézt.
Další věcí, které si všimnete, je tuhost ovládání. Ovládacích prvků je dost, ovládání tahu motoru, klapky, dokonce i vzdušná brzda. Ale ne vždy tyto prvky fungují, jak mají. Možná je to kvůli uživatelům joysticků, ale bohužel, toto ovládání jsem měl možnost vyzkoušet pouze zhruba na půl hodiny, poté se můj starý joystick odebral na pravdu boží – podařilo se mi zničit při vybírání pádu osu. Oproti WT je skoro nemožné se udržet v závěsu za nepřítelem. Mnohem účinnější taktikou jsou „osmičky“ – útok ze strany, průlet v bezpečné vzdálenosti, otočení a další útok ze strany – nejlépe z převýšení.
Samotný boj, jak jsem již zmínil, rozhodně není simulací reálného boje. Letoun má určité hitboxy, ale zároveň i „výdrž“ – HP. Sestřelen je v okamžiku zničení hitboxu NEBO při vyčerpání HP. To znamená, že salva z několika kulometů ráže 7,7 dokáže pocuchat i letadlo, kterému by ve skutečnosti moc neudělaly. Naopak, provrtání křídel projektily ráže 20mm letadlu moc neuškodí, přijde o HP, o něco z manévrovatelnosti, ale oproti realitě je ztráta ovládání velmi malá. Samozřejmě, jeden nebo dva 37mm granáty na osu letu dokážou stíhačku zničit přesně jako za druhé světové války. U zbraní je důležité zmínit, že mají „nekonečno“ munice. Zbraně se střelbou zahřívají a zmenšuje se jejich přesnost, ale jakmile vychladnou, můžete vesele pálit dál. Zásek zbraně je opravdu krátký, za pár sekund je zbraň schopná střelby, byť velmi krátkými dávkami. Za bitvu není problém vystřílet pět až šest tisíc střel. Jak jsem již zmínil, absence (doufám, že dočasná) dosti upravuje styl hry. V misi (zatím je pouze jeden typ mise na všech mapách) je cílem buď sestřelit všechny nepřátele, nebo získat ničením nepřátel a pozemních cílů dostatečnou převahu. Čím větší je rozdíl zničených cílů, tím rychleji „převaha“ narůstá. Takže tým může vyhrát i s jediným přeživším těžkým stíhačem/bitevníkem (ty mají k bombardérům nejblíže, díky silné výzbroji, raketám a/nebo bombám). Několikrát jsem v Il-2 a Il-10 takové situace zažil (byl jsem vlastně jejich původcem). Ale na druhou stranu, s každým zničeným cílem, který náleží k týmu, kterému probíhá odpočítávání převahy, odpočet klesne o určitý počet bodů. Dalším ústupkem realitě je likvidace lodí. Hodně map obsahuje vodní plochy a na nich cíle v podobě lodí. Lodě se samozřejmě pohybují a střílí, ale jsou výrazně menší, než by měly být a mají, stejně jako letadla, HP. Takže i letadlovou loď lze potopit několika přelety F4U s raketami a 20 mm kanony. To ani nemluvím o útoku Me 410 nebo Il-10. Zkrátka a dobře, hratelnost je ryze arkádová, nečekejte simulátor.
Minoritním, ale dlouho přetrvávajícím problémem je občasný pád hry při shození na lištu a při pokusu zapojit se do hry s příliš vysokým grafickým nastavením. Také poněkud otravné je delší čekání na hru – od minuty po zhruba sedm minut. Ale to je zapříčiněno tím, že v betě je přes den online zhruba jen 1300 testerů. Další drobné bugy se občas vyskytnou, ale od toho je to prozatím Beta.
Kdybych měl prozatím shrnout své dojmy, WoWp má před sebou ještě hodně dlouhý vývoj. Dle mého názoru rozhodně hra do konce roku nevyjde. Mé osobní pocity jsou rozporuplné. Na podzim minulého roku se mi hrálo o dost lépe, než nyní. Částečně je na vině velký grafický patch, po kterém hra neprošla optimalizací a také úpravy citlivosti, UI a celkového ovládání. Ale když se podívám na WoT, které hraji rád a kde mám přes 7600 bitev, tak si myslím, že WoWp rozhodně nebude propadák. Pokud máte tu možnost, požádejte o zařazení do bety na webu http://worldofwarplanes.eu/ .
P.S: ve WoT, WoWp i WT mne můžete najít pod nickem „Ikarias“
Srovnání grafického nastavení – nižší střední a maximální:
Nejlepší stroje mého hangáru – bitevník IL- 40 a stíhač Me 262 HG III:
Napsat komentář