Náš příběh začíná koncem, a to doslova. Pokud hru pustíte poprvé, bude vám nabízen tutoriál, kterým určitě začněte. Nejde ani o to, že by hra byla nějak složitá, ale krásně pochopíte, co se čím dělá, co máte s čím dělat, no prostě typický tutoriál. Ale tento začíná jinak, stejně jako první mise této hry. Začínáte totiž od finálního bosse, který vám zabere jen chvilku na zlikvidování a jeho zničení je neuvěřitelně snadné. Potom přijdou titulky, fanfáry, prostě konec hry. Nebo ne?
Ne! Po zničení bosse došlo k narušení časoprostorového kontinua, a proto musí náš hrdinný pilot Rick Rocket odčinit to, co během cesty napáchal, jinak dojde k protržení časoprostoru a zničení vesmíru, ve kterém žije. Těm, co předchozí větu úplně nepochopili, to vysvětlím stručněji. Celá hra se odehrává pozpátku, nepřátelé se obnovují, střely se vracejí zpět do zbraní a reakce vyvolává akci. Zní to jako námět šíleného sci-fi, a také to je námět na šílené sci-fi, ale je to sakra zábavný a promyšlený koncept, který vás šokuje ještě víc snad jen svojí cenou, která je jako vždy prozrazena až na konci recenze. Protože je na obrazovce spousta střel a různých věcí, může se stát, že vám něco unikne a vesmír se začne rozpadat, ale nemusíte se hned bát, protože drobná změna vesmír nezničí. Vlevo nahoře je ukazatel časoprostorového kontinua, který vám nesmí dojít. Pokud vám totiž dojde, vesmír se rozpadne, což je dokonce i názorně vidět na vaší lodi. Pokud je energie nízko, všimnete si, že se černá díra začíná rozpínat přes okraje vaší lodě. Ano, smysl pro detail mají autoři fantastický.
Kromě toho, že jedna změna nezničí vesmír, máte k dispozici ještě dvě vymoženosti. První z nich je přetáčení času, díky kterému se můžete posunout v čase dopředu, což se hodí v případě, kdy něco zkazíte. Sice přijdete o násobič, který se zvyšuje podle toho, kolik situací správně vyřešíte za sebou (uhýbaní, vcucávání střel), ale hlavní důvod, proč je tato pomůcka ve hře, je, že pokud vypadnete z rytmu, nebo se prostě vícekrát netrefíte správně, může vaše hladina časového kontinua klesnout hodně dolů, což se ale nestane, pokud si čas posunete, jelikož vám to zpátky doplní tolik, o kolik minutí či špatných akcí se posunete. Možná to zní složitě, ale pro snadnější pochopení musíte tuto hru prostě vyzkoušet. Druhou vymožeností je časově omezení zvýšení násobiče. Čím déle se správně trefujete, tím více vám násobič skóre roste, ale můžete si ho dočasně ještě o něco zvýšit.
Během hraní narazíte na Retro/Quarky a Retro/Leptony, což není nic jiného, než bonusy a jejich opačný ekvivalent. Quarky například přidávají bonus ke skóre, doplňují “život“ časoprostorového kontinua, nebo vám prostě nějak lehce vypomůžou. Poznáte je tak, že kolem vaší střely poletují dokola světýlka stejné barvy a vám vlastně nezbývá nic jiného, než ho vzít, jinak přijdete o body. Leptony mají opačný účinek a vašim cílem je se jim vyhnout. Vypadají podobně, jako Quarky, ale jsou umístěny na střelách nepřátel.
Ve hře vás čekají celkem 3 herní módy, protože tutoriál, který si můžete opakovat do zblbnutí, jako samostatný mód nepočítám, přestože je v menu dostupný jako zbytek. Prvním z nich je kampaň, kde během 10 levelů zjistíte příběh kosmického frajera Ricka od konce na začátek. Ano, 10 není moc, ale celé si to můžete užít v 6 různých obtížnostech. Navíc vám tento nízký počet levelů vynahradí druhý mód, kterým jsou výzvy. Těch je kolem 130, což je ideální množství, každá má svoje vlastní pravidla, a navíc vám umožní odemknutí nových lodí, artworků či hudby. Nové lodě jsou sice jen kosmetickou záležitostí, ale i tak je to hezká odměna a je jich docela dost. Všechny tyto vymoženosti jsou trošku nešikovně schované v hlavním menu pod položkou Extras. Posledním typem hry je cvičení, kde si můžete vyzkoušet úseky, které vám dělají problémy, bez strachu nad zničením vesmíru. Jako bonus si můžete odemknout DJ mód, ve kterém si můžete hrát s písněmi ve hře. Takže co se týká obsahu, není hře co vytknout.
Je tu ještě další drobnost, kvůli které mám Retro/Grade rád. Většina her má kolem miliónu, možná až miliardu, achievementů, které dostanete z první klik myší, za dokončení tutoriálu, nebo za jinou blbost, kterou ve hře stejně musíte udělat, abyste mohly hrát. Tyto achievementy jsou stupidní a měly by zmizet z povrchu zemského. Zde získáte achievementy za dokončení celé kampaně, kde každá obtížnost má svůj vlastní “odznáček“. Pak jsou tu ještě achievementy za získání vysokého hodnocení na všech výzvách, no prostě se k nim musíte dopracovat, abyste je získaly, což by měla být jejich funkce. I když by jistě bylo fajn získávat tyhle nesmyslné elektronické odznáčky za první uložení hry, za první zmáčknutí mezerníku ve hře nebo za první pohnutí kurzoru myši, osobně si myslím, že někdy méně znamená více a zisk těch nejtěžších achievementů je určitě o něco radostnější, protože se musíte hodně snažit, abyste ho získaly. Ale je to jen můj názor a určitě se najdou i tací, kterým je každé množství odznáčků málo a kterým se omlouvám, pokud je předchozí text nějakým způsobem urazil. No ale teď už zase zpátky ke hře.
Zpracování této hry nemá chybu doslova v ničem, díky čemuž si vývojáři ze studia 24 Caret Games zaslouží uznání. Hudba je skutečně povedená, do hry parádně pasuje a zní tak trochu retro. Ono by taky bylo špatně, kdyby hudební hra byla plná písní, které rvou lidem uši. Tento soundtrack má na svědomí Skyler McGlothlin, známý pod uměleckým jménem Nautilis, a jde o směsici chiptune skladeb, které jsou (ano, budu se opakovat), skutečně povedené. O grafice platí to samé. Je dokonalá a každý detail je vyladěný. A i když jde o port z PS3, v menu najdete pár nastavení, kterých není mnoho, protože jde přece jen o nenáročný titul, co se týče výkonu vašeho počítače, a překvapivě si můžete přemapovat i klávesy, což se nevidí zas tak často jak by se mohlo zdát. Kromě toho máte přednastavená dvě ovládací schéma pro klávesnici. Jedno je podobné vesmírným střílečkám, kdy ovládáte let lodi nahoru či dolu, a druhé schéma odpovídá hrám pro guitar controllery, kde si pomocí čísel vybíráte řádek, na který má loď letět. I když se dá hra v klidu hrát na klávesnici, doporučuji raději ovladač, se kterým je hraní o něco příjemnější.
Teď zpráva pro majitelé guitar controllerů. Pokud máte PlayStation 3, můžete k hraní využít jakoukoliv kytaru, která je s PS3 kompatibilní. Majitelé počítačů mohou jásat také, jelikož hra podporuje ovladače nejen z PS3, ale i Wii verze a Xboxové verze. S redukcí by neměl být problém ani s kytarami pro PlayStation 2, a pokud ano, dají se jim určitě namapovat klávesy přes nějaký externí program, jako třeba Xpadder.
Retro/Grade je k mání jak pro PC, tak i pro PlayStation 3, kde byla tato hra vydána už loni a distribuována je přes PlayStation Network. Na Steamu je k mání za necelých 260 Kč (9,99€), což je neuvěřitelná cena. Tato cena totiž vůbec neodpovídá obsahu a za ty peníze to máte skoro zadarmo. Opravdu jde o povedenou hru, u které se rozhodně nějakou chvíli nudit nebudete, takže pokud máte rádi hudební hry, určitě se na tento kousek mrkněte. To samé platí víceméně i pro hráče vesmírných shoot’em up či bullet hell her, jelikož je na obrazovce spousta a spousta věcí, kterým se musí uhýbat, vcucávat, nebo prostě něco. Prostě se na ni podívejte, zkuste si ji a uvidíte sami, že jde o skvost, stanovující nové standarty v hudebních hrách.
Napsat komentář