Dámy a pánové, nerdi a trollové, máme tu hru, jejíž hraní zaznamenaly i moji rodiče o několik místností dál. Proč? Protože tahle hra, to je skutečně „něco“, ale v tom nejnegativnějším slova smyslu. Neuvěřitelně mě totiž vytočila tím, jak je příšerná snad ve všem. Protože jsem až tak moc neodehrál před svým nervovým zhroucením, kombinovaným s únavou z neuvěřitelného nudění, tak vám o příběhu moc neprozradím, ale paradoxně je příběh, i když je prý nevalný, jednou z těch lepších částí hry. Tím nejlepším je samozřejmě multiplayer, ale jak víte, pokud není hra čistě online, tak mě zajímá spíše její kampaň nebo jiný typ hry jednoho hráče. Než se ale spolu podíváme na neskutečně dlouhý seznam věcí, které jsou špatně, či řešeny opravdu stupidním způsobem, řekněme si něco o samotném vývoji této hry.
Tato hra spatřila světlo světa po strašně dlouhé době, přesněji po necelých sedmi letech, a na svědomí ji má Gearbox. Podle všeho ale Gearbox na hře nepracoval, jak by měl, což je škoda, protože hádám, že to tu už jednou bylo (Duke Nukem Forever). A o co že jde? Podle jednoho z bývalých zaměstnanců Gearboxu měli ve firmě plné ruce práce s Borderlands 2 a tak jim nezbýval čas ani lidi na Aliens: Colonial Marines (dále jen A:CM). Hra tak podle všeho putovala do rukou TimeGate Studios, kteří měli pracovat na hře jednoho hráče, kdežto tým z Gearboxu pracoval na multiplayerové části hry. Ovšem na hře pracovalo více, než jen jedno cizí studio. Když si A:CM pustíte (což ale nedoporučuji, protože je to příšerná hra), během úvodu si všimnete více firem. Pokud vynecháme firmu SEGA, distribuující hru, a 20th Century Fox, která má práva k alienní značce, tak nám zbudou ještě dvě studia – Demiurge Studios a Nerve Software. Podle dostupných informací pracovali lidé z Demiurge na prototypu hry, a to celých 9 měsíců, než byla jejich práce změněna na portaci pro Wii U. Nerve Software pak má na svědomí multiplayerové mapy. Jak vidíte, je v tom pěkný guláš a každé studio udělalo od všeho trochu.
Jenže podle Randyho Pitchforda, šéfa Gearboxu, přibližně 80% hry vzniklo právě u nich, tedy v Gearboxu. To by ale znamenalo, vzhledem k tomu, jak je A:CM příšernou hrou, že Gearbox vůbec neumí dělat dobré hry. Celý problém spočívá v enginu, který je opravdu příšerný. Pokud ho má na svědomí skutečně studio Gearbox, pak by měli přestat s PC hrami a to okamžitě. Podle mě však jde o to, že v Gearbox na hře pracovali minimálně, veškerou práci dali jiným, jenže to nemůžou přiznat společnosti SEGA, jelikož by to znamenalo, že porušili to, na čem byly domluvení. Přece jen vývoj stál kopu peněz a přiznat se, že jste šanci pracovat na něčem tak parádním, jako jsou alienní hry, promrhali kvůli Borderlands 2, které podle mého názoru není ničím extra, není asi to nejlepší řešení, neboť to vydavatele naštve. SEGA dokonce vydala prohlášení, že na hře pracoval Gearbox, a TimeGate, možná i jiná studia, pouze spolupracovala. Ať tak, či onak, za chybu nese zodpovědnost šéf, tedy Randy Pitchford. Pokud skutečně vývoj předal ne úplně zkušeným týmům, byla to chyba, kterou těžce neodhadl. Pokud je naopak pravdou, že 80% kódu pochází od nich, pak by měli začít dělat hry na tablety a opustit PC platformu. Teď, když už znáte obě verze příběhu, je čas na samotnou hru.
Jak už jsem řekl, jde tu pouze o hru jednoho hráče. Multiplayer je sice zábavný, ale kupovat si příšernou hru jen kvůli pár chvilkám strávených v online aréně je blbost. Pokud není hra zaměřená právě na online hraní, měl by multiplayer zpříjemnit chvíle, kdy už hru máte za sebou, nebo během hraní. Kampaň začne a první, čeho si po chvíli všimnete, je fakt, že stín neodpovídá poloze vaší postavy. Při druhém pohledu zjistíte, že se nemůžete dívat přímo dolů, což je divné a hraní vám to začne kazit ve chvíli, kdy si uvědomíte, že hodně předmětů, které můžete sebrat, jsou právě na zemi. Navíc nejdou našemu hrdinovi vidět nohy, což je u her, které se snaží o realističtější pojetí světa, hodně velká chyba. Dále si můžete všimnout, že pokud stojíte chvíli, váš stín se začne pohybovat, jenže pohyb vůbec neodpovídá vaší postavě. Takže je naším hlavním hrdinou nejspíš nějaký humanoidní morfující mimozemšťan, jehož stín žije vlastním životem. Tohle všechno, doplněné o skákání do nízkého stropu, které způsobuje kvalitní třesení kamerou, jsem objevil v první místnosti. V první místnosti!!!
Opustil jsem tedy první místnost s nadějí, že bude lépe, což se ale nestalo. Ocitl jsem se ve skleněném tunelu, spojujícím dvě místnosti. Chtěl jsem doběhnout na druhou stranu, ovšem náš hrdina zatím nepřišel na to, jak běhat, takže se nic nestalo. To není adekvátní přístup k situaci, kdy jsou vaši parťáci v nebezpečí. Tak jsem se tedy pomalu procházel, když se spustila skriptovaná událost, tunel se pořádně zatřásl, ale kupodivu se nic víc nestalo. Možná tato scéna popírá fyzikální zákony, ale já jsem ve vesmíru nikdy nebyl, takže netuším, jak by reagovalo tvrzené sklo na pořádnou pohybovou vlnu. Co ovšem logiku nevidělo ani z letadla, jsou informační okna, která sem a tam vyskočí. Některá lze totiž potvrdit pouze akcí, kterou po vás požadují, jiná se musí potvrdit tlačítkem OK. Proč musím v FPS hře přestat hrát a hledat miniaturní kurzor, abych s ním mohl potvrdit zbytečné okno, to vážně netuším. Nicméně jsem se vydal vstříc svému osudu a otevřel futuristická vrátka, abych se dostal do neprozkoumaného prostru na druhém konci tunelu.
Dostal jsem se do místnosti s raněnými vojáky. Ti méně zranění pomáhali těm polomrtvým a mě nenapadlo nic jiného, než zkusit vypálit dávku do hlavy jednoho z nich. K mému překvapení se nic nestalo, i když zbraň střílela jako o život. Žádné díry, žádné mrtvoly, žádná krev, žádné varování a restart za zabití civilisty, nic takového. Dobře, řekněme, že tyto futuristické zbraně jsou navrženy tak, aby nebylo možné trefit spolubojovníky. Šel jsem tedy až k panu neprůstřelnému, dal mu zbraň tak blízko k hlavě, jak mi hra umožnila a opět vyplýtval zásobník munice. Opět se ale nic nestalo, což ovšem popírá logiku. I kdyby totiž zbraň mohla vychylovat kulky, zaměřené na spolubojovníky, tak není šance, že by to fungovalo na takovouto miniaturní vzdálenost. Kulka by se totiž začala vychylovat až v hlavě pana neprůstřelného, takže kromě zubařského zákroku, a nějaké té krve, by to nejspíš přežil. Opět zvláštní zazdění logiky. Moje snaha o zničení vesmíru pomocí přemýšlení byla ovšem náhle přerušena tím, že se po strašně dlouhé době nudného kecání ostatních vojínů začalo něco dít. Jeden z nich šel otevřít dveře od hangáru, takže jsem mohl pokračovat. Překvapivě ale pouze sám, jelikož ta banda vystrašených školaček ve vojenském nechtěla jít dál a radši se vrátili k ošetřování něčeho, co vypadalo jako mrtvoly.
OK, jsem v hangáru. První, co mě zarazilo, byl fakt, že hra po mě chce, abych vytahoval motion tracker. Jistě tuto věcičku znáte z filmů a jiných (lepších) her s alieny. Její pípání je to nejstrašnější, co kdy vojíni budoucnosti mohli slyšet. Funguje to tak, že pokud přístroj detekuje pohyb, začne pípat a ukáže vám jeho pozici na malém radaru. V dobrých hrách je pořád na obrazovce, jelikož je to jeden ze základních prvků, budujících hutnou strašidelnou atmosféru, a jelikož vás takto mohou vystrašit i jiné pohybující se věci, nejen alieni. Bohužel, nejen že musím motion tracker vytahovat jako idiot pokaždé, když uslyším pípnutí, ale taky pozná pouze pohyb alienů, ničeho jiného. Dveře, pohybující se jakýmkoliv směrem přístroj ignoruje, takže je to buď strašný šmejd, vyrobený z nekvalitních dílů někde v zapadákově, nebo jsou holt programátoři takoví hlupáci, že jim nedošel fyzikální fakt, že pohyb dveří je taky pohyb a přístroj, který detekuje pohyb, by ho měl zaznamenat. Po tomto šokujícím zjištění jsem si řekl, že se podívám, co se skrývá v hangáru dále. Rozběhl jsem se směrem k malé přepravní lodi a byl opět v šoku. Dobře, náš hrdina konečně běhá, ovšem vzdálenost, kterou uběhne, je žalostná. I já se svojí nadváhou a astmatem doběhnu dál, než armáda budoucnosti. Chápu, že výstroj asi nebude nejlehčí, i když by mohla vzhledem k faktu, že se hra odehrává v budoucnosti, ale doběhnout jen 200 metrů, to je výsměch. Ale to stále není to nejhorší.
Jak už jsem řekl, tedy napsal, měl jsem namířeno k malé přepravní lodi, která měla výsadkovou či nakládací rampu dole, takže se do ní dalo dostat. Šel jsem tedy po této krátké rampě do lodi, ovšem můj hrdina se najednou zastavil. Řekl jsem si, že asi jde o neviditelnou stěnu a že bych se z nějakého důvodu neměl do lodi dostat. Když jsem ovšem začal poskakovat a klekat si, najednou jsem se dovnitř dostal. Sice tam nic nebylo, takže moje snaha byla zbytečná, ale uvědomil jsem si nový fakt. Pokud se náš hrdina dotýká jedním pixelem čehokoliv, co by mu mohlo zabránit v pohybu kupředu, nepůjde dál a objeví se efekt neviditelné stěny. Něco takového jsem v FPS hře ještě neviděl. Kdyby šlo o hru z třetího pohledu, tak by to bylo jasné, jelikož vidíte, jak je váš hrdina vysoký a tak si můžete udělat obrázek o tom, kam se vleze a kam ne. Zde to není zcela jasné, ale nějaké tušení o tom, kam se vlezete, máte. Jenže pokud i jeden pixel způsobí, že nemůžete dál, pak je něco špatně. Zvlášť pokud si uvědomíte, že v tomto bodě jsem hrál hru teprve nějakých 10 minut. Tak jsem přestal blbnout a chtěl jít tam, kam mě hra naváděla, tedy zachránit nějakého kolegu, který se někam ztratil. Vydal jsem se tedy tím správným směrem, po cestě se zasekl o lampu, jejíž malilinkatá část se náhodou dotkla mé nohy, což vyvolalo další efekt neviditelné stěny, vymotal se z toho a pokračoval ke dveřím.
Otevřel jsem tedy dveře a začal jsem spěchat, protože jsem chtěl mít úkol už splněný a chtěl vidět nějaké ty alieny v akci. Pípání mě moc neznervózňovalo, protože jsem věděl, že jde o alieny a motion tracker jsem vůbec nevytahoval. Když si můžu vybrat mezi čuměním na obrazovku polofunkčního krámu a střelnou zbraní, v takovýchto situacích bych se rozhodně přikláněl ke zbrani. Musel jsem prořezat jedny dveře, což bylo fajn, protože tyto „řezačky“ jsou snad ve všech alienních hrách, takže jsem ucítil nával nostalgie. Asi na 10 vteřin. Pokračoval jsem dál a nebyl vůbec v šoku z toho, že alienní orgány jsou po zdech, po podlaze i na stropě. Byly zde i vajíčka. Chvíli jsem měl pocit, že se hra začíná měnit k lepšímu. Našel jsem hledaného vojína, který byl přichycen ke zdi alienními chapadly, nebo tak něco. A hádejte co? Když jsem se k němu přiblížil, vynořil se ze tmy alien a chtěl mi ukousnout kus obličeje. Tak nějak jsem to čekal, když hra přešla do divadelního módu. Moje postava uhnula aliennímu kusadlu, ovšem spadla a přišla o zbraň. Ano, ovládal jsem největší nulu ve známém futuristickém vesmíru. Nijak dramaticky jsem aliena sundal, osvobodil svého kolegu a vydal se zpět do hangáru. Samozřejmě jsme museli jít jinudy, což není nijak překvapující.
Mým novým úkolem bylo posbírat data o letu vesmírné lodi, na které jsme byli. O několik místností a alienů, změněných na mrtvoly, dále jsem byl na tom správném místě. Můj hrdina bušil do klávesnice, která vypadala jako hodně stará muzejní vykopávka. Odhaduji, že jako zdroj inspirace posloužil Commodore 64. Zmocnil jsem se dat a byl čas se vydat do hangáru, kde na nás čekala banda školaček v maskáčích. Bohužel se objevil kritický nedostatek hry, který mě v pozdější fázi naštval neuvěřitelně, až jsem hru vypnul. Jde o umělou inteligenci, která je neuvěřitelně tupá. Po cestě do hangáru nás totiž překvapili další alieni, jenže tentokrát jich bylo víc. Neohroženě jsem rozstřelil sklo, které vypadalo úplně stejně, jako to v tunelu na začátku. Bohužel můj tupý kolega střílel někam mimo, takže jsem měl za chvíli trojici alienů před xichtem. Dva jsem sundal, ale třetí byl už pro mého hrdinu příliš. Chvilku jsem čekal při načítání a pokračoval jsem od posledního checkpointu. Ano, tato hra vám neumožňuje ukládat svoji pozici, ale místo toho vám nabízí systém checkpointů. Radši bych si svoji hru ukládal sám, ale vzhledem k tomu, kolik věcí je na hře špatně už teď, je to vlastně jedno.
Takže jsme po načtení pokročili, jelikož jsem všechnu práci pomalu odvedl sám a můj spolubojovník se nechal s klidným obličejem kousat od alienů. Hádám, že nemůže umřít, protože normální člověk by tak dlouhé líbaní s alieními kusadly nepřežil. Někde po cestě jsem taky narazil na brokovnici a lékárničku, nebo něco takového, co vám doplní životy. Zvládli jsme to do hangáru, to je paráda. 25 minut hraní za mnou a konečně se začne dít něco lepšího. Bohužel ne. Myslel jsem si totiž, že víc tupých vojáků znamená, že i když budou střílet mimo, něco přece jen trefí. Chyba lávky. I když jsem získal granáty, tak byly na nic, jelikož jsem na ně díky ostatním tupounům v mém týmu naběhl, když jsem se snažil utéct alienům, kteří mě kousali do zadku. I když je tu tým vojáků, kteří se můžou prořezat vraty, které se snažil otevřít nějaký idiot, tak stejně nechali pana tupého hackovat, nebo co to dělal. Nebyl čas na něj koukat, když vás parta alienních výrostků začne šikanovat.
Bohužel, zde moje „epická“ cesta skončila. Kdybych začal hru na nejlehčí obtížnost, tak bych možná mohl pokračovat, ale takhle jsem neměl šanci. Moji kolegové stříleli možná tak na tu hezkou nákladní loď uprostřed hangáru, ale to je tak vše. Sám jsem proti skupině alienů měl možná šanci, ale po několika pokusech mě to přestalo prostě bavit. Ano, možná jsem se nedostal daleko, a proto si možná někteří z vás řeknou, že nemůžu tuhle hru posoudit, ale mějte trošku slitování. Už jen z toho krátkého zážitku vím, jak je hra udělaná špatně a nevěřím tomu, že během hraní se zázrakem něco změní. Pokud je hra tak špatná, že vás frustruje kvůli opravdu strašným chybám a navíc vás i nudí, tak si myslím, že půl hodina příšerného mučení stačí. A ten, kdo si stejně myslí, že jsem měl hrát déle, tak si nejspíš libuje v sadismu.
Má smysl se bavit o audiovizuálním zpracování? Pokud tedy vynechám hrozný engine, jehož jméno radši ani nechci vědět, a pokud vynechám všechny chyby, které jsem zmínil, pak můžu říct, že grafika je průměrná, ale není nejhorší. Zvuk není taky nijak strašný, ovšem atmosféru starších her s alieny, jako třeba Aliens vs. Predator 1 a 2, navodit nedokáže. Jelikož je umělá inteligence opravdu dementní a alieni skáčou po desítkách přímo před váš obličej, tak se není čeho bát. Některé rádoby-strašidelné situace se dají předvídat, takže vás to nepřekvapí. Problém totiž je, že v AVP hrách byl motion tracker stále aktivní a každá zobrazená pohybující se tečka vás neskutečně nervovala. V tom bylo kouzlo těchto her a nutit hráče vytahovat motion tracker po každé, když uslyšíte pípnutí, byla fatální a nedomyšlená chyba. Dokonce i menu hry je uděláno dementně s jasným důrazem na to, že hra vyjde i na konzole. Grafických nastavení ve hře moc není, a pokud si pohrajete s natavením FOV, zjistíte, že mezi maximem a minimem je tak malý rozdíl, že nemá ani smysl takové nastavení ve hře mít. A to jsem ještě nezmínil animace, které neodpovídají žádné lidské bytosti. A:CM je prostě hra, které dávají na frak obě staré AVP hry, jelikož nedokáže nevodit atmosféru, nedokáže vás vystrašit, hraje si na realističnost na jedné straně a na straně druhé je nereálná v každém druhém bodě. Škoda, mohli jsme se bavit vražděním kyselinou plněných mimozemských bastardů, ale Randyho Pitchforda zajímal spíš Borderlands 2 a různá DLC k němu, která zajišťují stálý cashflow do Gearboxu.
Aliens: Colonial Marines vyšla pro PC, Playstation 3 a Xbox360. Jak je to s verzí na Wii U zatím není jasné. Je možné, že nevyjde, protože kritika skutečně tuto hru rozcupovala na malé kousky a není se čemu divit. Takhle špatnou hru si totiž může dovolit banda zelenáčů, kteří s programováním her teprve začínají, ale ne studio s AAA tituly na svém kontě. Na Steamu je k mání za necelých 1280 Kč (49,99€), což je skutečně neuvěřitelná cena. Pro vaše vlastní bezpečí nebudu tentokrát poskytovat odkaz a varuji vás před touto hrou. I když existuje malé procento lidí, kteří si tuto hru překvapivě užili (nebo to alespoň museli napsat), většina z vás bude z této hry stejně špatná, jako já. Proto vám radím, nekupujte to, nemyslete na to a nezkoušejte to ani pirátit. Ušetříte si nervy, čas, peníze a noční můry, spojené s touto hrou. Radši si místo hraní, nebo jen uvažování o této hře, pusťte první dva filmy.
Napsat komentář