Rok 2012 byl plný kvalitních indie titulů, které sice graficky nijak nevyčnívají, jelikož jsou v 8 bitovém kabátu, ale jejich zábavnost strčí hravě do kapsy kde jaký AAA titul. A do této skupiny patří i dnešní recenzovaná hra.
Hra Retro City Rampage (dále jen RCR) započala svůj život jako klon GTA, který by vypadal, jako z éry 8 bitových konzolí. Po nějaké době se však hra začala rozrůstat do obřích rozměrů a tak se na tento GTA základ začaly nabalovat mini-hry, výzvy, ale hlavně je celá hra plná narážek na filmy a hry z té doby. Najdete tu tak narážky například na filmy Želvy Ninja či Návrat Do Budoucnosti. Z her si bere RCR na paškál třeba Mega Mana, Duck Hunt nebo Super Mario Bros. No a tuhle obří nálož plnou parodií a kvalitní hratelnosti má svědomí pouze jeden jediný muž, pokud nepočítám hudební doprovod, o který se postarala skupinka tří lidí. Neuvěřitelné, že? No ale pojďme se podívat na samotnou hru.
Hlavní kampaň je dlouhá a určitě si nemůžete postěžovat na nedostatek různých misí. Celkem jich je přes 60 a dalších pár můžete plnit mimo hlavní příběh. Nechci ze hry zbytečně moc prozrazovat, ale pro představu, co vás při hraní čeká, uvedu pár příkladů. Takže jsou tu krádeže vozidel, osvobozování vězňů, sběr výpalného a třeba i hackování počítačů. A to jsem neprozradil to nejlepší, na co se můžete těšit a ani vám to neprozradím. I když jsou si mise někdy docela podobné, co se týče zadaného úkolu, vůbec to nevadí. Hra má totiž opravdu hodně co nabídnout a na nějakou dobu vám jistě vystačí. Hlavně je to hra, která je inspirována původním dílem GTA, které bylo více ztřeštěnější, než díly, které přišly po něm, takže i mimo mise můžete dělat ve městě pěkný chaos pro zvýšení svého skóre a obsahu vaší peněženky.
Během svého projíždění městem narazíte na spoustu různých obchodů a jiných budov, do kterých lze vejít. O některých si povíme. Jako první je tu holič, který vám změní vizáž vašich vlasů. Pak je tu samozřejmě i tetovací salón, kde můžete svého “hrdinu“ ozdobit kérkou na hrudi. Dále jsou tu třeba obchody s brýlemi, prodejna kol, či prodejna skateboardů. Skateboardy jsou však drahé, až to hezké není. Pak je tu třeba i mléčný bar, kde vám barman namíchá svůj speciální mléčný koktejl, který vám rozvlní obrazovku. Kromě obchodů se po celém městě válí pytle s penězi, které lze sbírat, a také třeba proti-policejní stříbrná mince, jejíž funkci asi není třeba vysvětlovat. Dále můžete narazit na automaty s jídlem, které vám doplňují život, a také automaty s kávou, která celou hru zrychlí. No prostě je toho skutečně hodně a to jsem nezmínil ještě herní automaty ukryté v hernách, kde si můžete zahrát některou z mini-her. Samozřejmě nechybí ani prodejce střelných zbraní a obchod se zahradním náčiním je to samé, jen si tam můžete koupit levné nestřelné zbraně, původně určené na zahradničení. Prostě toto město skutečně žije a na nějaký čas je stále co objevovat.
Kromě hlavní příběhové kampaně je k dispozici ještě několik dalších věcí. První z nich je volná jízda, což znamená, že máte všechno a můžete si užívat prostou demolici aut, motorek či zabíjení civilistů po stovkách. Některé obchody však nelze využít, dokud je nenajdete v kampani. To samé platí i o výzvách, které opět musíte nejdřív najít a pak se můžete pokoušet o zlatou medaili. Některé jsou skutečně snadné, ovšem některé závisí čistě a pouze na náhodě, takže se u nich nedá strategizovat vůbec nijak. Někdy však se opakuje stejný sled událostí hned po startu, jako třeba v jedné výzvě, kde se vždycky na začátku objevilo auto, které odbočilo doprava. Je to ale trošku škoda, protože tak nezáleží ani na tom, jak moc vám to jde, ale na náhodě, závisející na tom, kolik vám hra vygenerovala vozů a chodců. Na druhou stranu je však každá výzva nepředvídatelná, takže v tomto bodě netuším, zda za to hru kritizovat či ne, ale tak jako tak ji za to body z hodnocení neodeberu.
Aby vám hra vydržela déle, je prošpikovaná několika achievementy, které můžete plnit, chcete-li. Takže máte možnost volného hraní, hlavní kampaň s vedlejšími misemi, různé výzvy, několik povedených mini-her a spoustu možností, jak ozvláštnit svoji postavičku. Hra je prostě skutečně naplněná různým obsahem až po okraj a přitom její velikost nezruinuje ničí pevný disk, protože má necelých 25 MB.
No a teď jsme se prokousali až k audiovizuálnímu zpracování. Jak už jsem nakousl, hra vypadá, jakoby vyšla před 20 lety na Nintendo Entertainment System (hráči jako já, kteří na této konzoli vyrostli, ví, o čem mluvím), ovšem na kráse ji to vůbec neubírá. Zvuk je stejně stylizovaný a kromě některých “pípnutí“, která se opakují pro více věcí, nemá chybu. To samé platí i o soundtracku, který je prostě povedený. Nastavení grafiky chybí, což u retro laděných her nevadí. RCR to nahrazuje emulací různých televizorů, které vidíte po okrajích své obrazovky. Aby to nebylo málo, můžete si vybrat i emulaci některého ze zařízení z listu. Hra tak může vypadat, jako byste ji hráli na černobílém GameBoyi, v DOS CGA grafice nebo v jiné podobě a to se mi líbí. Sice je to drobnost, ale jde vidět snaha o určité vynahrazení chybějícího nastavení obrazu. Horší však je, že klávesy se nedají změnit, ale to se dá překousnout i přes fakt, že je tu problém s klávesami Y/Z, které jsou v našich končinách prohozené. Jsou to ale v tomto případě drobnosti, které hraní nijak vážně nekazí. A navíc je tu alespoň nastavení hlasitosti, což u některých indie her chybí.
RCR vyšel nejen pro PC, ale i pro PlayStation 3, PlayStation Vita, Xbox 360 a Nintendo Wii. Na Steamu je k mání za 13,99€ (asi 360 Kč), což je skutečně slušná cena vzhledem k tomu, kolik hodin zábavy dostanete. Možná se vám to zdá vzhledem k velikosti hry dost, ale komu záleží na tom, jak je hra velká. Jde přece hlavně o to, si hru užít a užijete si ji opravdu hodně, takže ji můžu vřele doporučit těm z vás, kterým nevadí 8 bitová stylizace a mají rádi původní Grand Theft Auto. Retro City Rampage společně s Hotline Miami jsou dvě z nejlepších her, které jsem hrál a které nám rok 2012 přinesl. Snad se takovéto dobré hry budou objevovat i dále.
Napsat komentář